Pod pirátskou vlajkou

Běžně trvá docela dlouho, když si chce organizátor jakékoli demonstrace zamluvit prostor na její konání v centru hlavního města. Dokonce je běžné, že zvláště lukrativní prostory jsou zamlouvány i s ročním předstihem.

Z veřejných zdrojů není sice známo, jak dlouho do předu si nasmlouvali morálně postižení aktivisté protibabišovský a protizemanovský potlach na Staroměstském náměstí, ale bleskový přesun akce na Václavák „po dohodě s městem“ je v naší přebyrokratizované zemi vskutku udivující.

No jo, piráti jsou holt piráti. V šílené době, kdy je možno nejen zaregistrovat politický subjekt jednoslovného názvu s jednoznačnou historií vzniku tohoto názvu, není nijak divné, že si lupičské těleso pustí národ do Parlamentu a odevzdá mu i  klíče od hlavního města. Vše je dovoleno, taky lhaní a šálení občanů, takže volič, ať se do budoucna nediví. Vždyť přece jednoznačně věděl, koho volil. Je to přece v názvu, tak jakýpak podvod…?

Ten český majdan se pořád jaksi nedaří. A drahé je to… A vůbec...

Těch spoluobčanů s delším vedením se nakonec sešlo na „masové“ demonstraci jen tolik, že by původně avizované Staroměstské náměstí určitě postačovalo, spíše by ale v rámci „naplnění“ a „masovosti“ mohli navštívit třeba Klárov.

Těžká práce s těmi Čechy. Jsou nasycenější, majetnější a obecně vzdělanější než Ukrajinci, takže jistá mocnost musí do soboty 17. listopadu dovést ještě nějaký ten kufřík převratových dolarů navíc. I tak není výsledek zcela zaručen. Kupříkladu je jisté, že zkušený tým gruzínských střelců, jenž se tak osvědčil v Kyjevě má jazykový handicap pro Prahu. Na Ukrajině si s ruštinou vystačí, ale vyrukovat při hledání „spolupracovníků“ z řad našich ozbrojených složek s ruštinou zde, to se s úspěchem nesetká.