Vlastně jsme chtěli do EHS, skončili jsme v Eurosojuzu.

Původní myšlenka EHS (Evropského hospodářského společenství) nebyla marná. Mezinárodní spolupráce, při které se ekonomicky silné země  domlouvaly na volném pohybu zboží a služeb, eliminovaly tak spoustu nadbytečné administrativy, kterou sebou jinak mezinárodní obchod nese, to vše přispívalo k jejich rychlému rozvoji.

Jenže projekt narazil na své limity. Lépe řečeno, mezinárodní bankéřstvo, které stálo u jeho zrodu, se rozhodlo, že mu konečně vtiskne ten pravý, zamýšlený účel. Po rozvalu Sovětského svazu a jeho satelitů, konečně finančníci poznali, že příležitost, jaká se jim právě skýtá, se už opakovat nebude. Tak obrovské množství majetku, které Východ přinesl Západu díky svým pomýleným vizionářům spravedlnosti, racionálním kolaborantům a oportunistům všech stupňů, to snad historie nepamatuje. EHS se rychle transformovalo do EU, pohltilo východoevropské země, ujařmilo jejich suverenitu Lisabonským diktátem. Ovládlo jejich hospodářský potenciál.
Díky systému daňových rájů lucemburského nebo kyperského typu je zajištěn nekonečný odliv stamiliardového majetku nových kolonií do „mateřských“ zemí.

V zájmu „Civilizace“

Koho tehdy mohlo napadnout, že tradiční britská povýšenost ohrozí kompletní drancovací projekt tak vážně, jak se v posledních dnech ukazuje.

Agličanům nestačilo množství výjimek, kterými podmiňovali své setrvání v Unii jako víceméně volný člen, téměř typu Norska . Novodobí nevolníci z Východu se velice hodili zlenivělým Zápaďanům na práce, které už byli uvyklí přenechávat Asijcům či Afričanům, poněvadž byli pracovitější, vzdělanější, lepší. A vyskytla se obrovská příležitost dokonalého marketingu. Prostřednictvím neoliberalistických koníků snících o univerzálním nahnědlém lidstvu, jehož kolébkou bude Evropa, vyvézt univerzální „dobro“, „Civilizaci“ kam oko dohlédne a zakrýt novodobý neokolonialismus nálepkou „hodnot“.