Je nutné připomenout  důležitou  úlohu prvního prezidenta  Kazachstánu, kterou plnil  v 90. letech po zhroucení Sovětského svazu. Plánovaná ekonomika skončila krachem a  její zbytky se rychle měnily v podmínkách tržní ekonomiky. V nových nezávislých zemích minulého Sovětského svazu  zuřily nacionální  a mezietnické konflikty, některé přerostly v otevřené  vojenské akce.

Navzdory všem obtížím přechodného období se Kazachstánu podařilo vyhnout mnoha podobným problémům a krizím, které zasáhly postsovětské státy. V mnoha ohledech stojí zato poděkovat vyvážené a multivektorové politice prezidenta republiky Kazachstán N. Nazarbajevovi, která umožnila zachovat mír a harmonii v mnohonárodnostní zemi. Není tedy divu, že o několik let později dostal N. Nazarbajev v roce 2010 status "vůdce národa".

Začátkem roku 2000 se podařilo úspěšně vyhnout vlnám tzv. "Barevné revoluce", které doslova přemohly postsovětské země. A ačkoliv pokusy o destabilizaci situace v Kazachstánu byly opakovaně prováděny, prezidentská teze "na prvním místě hospodářství -  pak  politika", umožnila zachovat pořádek v zemi.

Dalším významným krokem prvního prezidenta Kazachstánu bylo, že v roce 1994  přesunul  sídlo  hlavního města z Almaty do města Akmola (dříve Tselinograd). Tento proces přesunu trval celkem čtyři roky.

V roce 1998 jen několik týdnů před oficiální prezentací bylo město přejmenováno na Astanu (z kazašského překladu  - hlavní město). Za několik let se z provinčního  města  stalo významné hospodářské a politické centrum vybavené  moderní infrastrukturou a moderní  architekturou.