Syrské vládní jednotky s pestrou šíitskou koalicí a už i s tanky, které do Aleppa vjely poprvé po čtyřech letech, postupují do nitra džihádisty ovládaných východních čtvrtí a podle OSN je tato oblast „jen“ měsíce od kataklyzmatu, tedy vlastně osvobození od džihádu. Bašár Asad nabídl tamním džihádistům volný odchod, pokud se vzdají, protože jiná varianta než „očištění“ celého města podle něj neexistuje, a připojil se k němu i zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura, který nabídl, že je „osobně“ vyvede z jejich čtvrtí. Syrská frančíza Al Kajdy, která východoaleppskému džihádu velí, ale obě nabídky odmítla a v některých oblastech se jí podařilo syrskou armádu zatlačit zpět. Exilová syrská opozice financovaná z Perského zálivu dokonce usoudila, že Misturova snaha dostat Al Kajdu z východního Aleppa je pokusem o „sektářskou demografickou změnu“, a Saúdové, Katařané a další wahhábističí feudálové jejím prostřednictvím fakticky oznámili, že s Misturou už nebudou mluvit, čili že s OSN končí.
Bašár Asad přitom v rozhovoru pro dánskou TV2 konstatoval, že USA brání Al Kajdu coby nástroj své „proxy války“ v Sýrii. Zatímco západní mainstream podobná prohlášení „odmávne“ jako propagandu, plukovník Warren, mluvčí americké operace proti Daeši, už letos v dubnu prohlásil, že východní Aleppo ovládá „především Al Kajda“, její pozice v oblasti od té doby jen zesílila, dokládá francouzský list Le Figaro, a Radě bezpečnosti OSN totéž ostatně potvrdil i de Mistura.
Spojené státy v OSN několikrát schválily válku proti Al Kajdě, stejně jako nutnost „zlikvidovat bezpečné oblasti, které si zřídila v různých oblastech Sýrie“, ale samy na tyto oddíly pravověrného džihádu útočí jen zřídkakdy. Přesně v duchu těchto rezolucí ale nyní Sýrie, Rusko, Írán, Kurdové, Hizballáh a další bojují, aby zlikvidovali Al Kajdu a její spojence ve východním Aleppu, přičemž jí – a hlavně civilistům z tohoto regionu -- dokonce nabízejí i volný odchod, ale taková řešení jsou odmítána a americký ministr zahraničí John Kerry naopak kvůli bojům ve východním Aleppu volá po vyšetřování ruských a syrských „válečných zločinů“ – při souběžném zabíjení syrských civilistů na severu země a prohlubování humanitární katastrofy v Jemenu. A činí tak pouhé dva dny poté, co po krachu už druhé smlouvy s Ruskem o příměří oslovil Moskvu s návrhem příměří dalšího. Bez ohledu na to, že i mluvčí jeho ministerstva byl nucen připustit, že „opoziční“ skupiny „mohou každého takového příměří využít k přeskupení a doplnění zásob“, byť nová studie mnohem srozumitelněji hovoří o tom, že zatímco smyslem příměří mělo být vždy oslabení nejradikálnějších frakcí, Al Kajda z nich vždy vyšla posílena. A Washington Post k tomu cituje nejmenovaného amerického vládního činitele, podle něhož „CIA a generální štáb tvrdí, že pád Aleppa by poškodil americké protiteroristické cíle v Sýrii“.
Přeloženo do reality: pád východního Aleppa by syrskou válku proměnil ve „zbytkovou“ vojenskou operaci, která by postupně Al Kajdu a její spojence – Rusko tvrdí, že za uplynulého půl roku zabilo na 35 tisíc ozbrojenců -- vytlačila i ze severní provincie Idlíb, díky čemuž by režim ovládl nejlidnatější regiony Sýrie, všechna velká města a celé středomořské pobřeží. Čili, válka by v zásadě skončila, a to při setrvání Bašára Asada v čele státu, načež by zbyla „jen“ likvidace Daeše daleko na východě země… A tato představa Washington musí děsit. Ironií osudu a velmi špatného strategického plánování se USA (a Západ jako celek) ocitly v situaci, kdy v zájmu uchování tváře a alespoň nějakého vlivu, hájí teroristy ve východním Aleppu, s nimiž se v uplynulých pěti letech stihly hluboce provázat. Záleží ale Washingtonu opravdu na tamních oddílech Al Kajdy a dalších džihádistů (o civilistech ani nemluvě)? Ne. Bránit je ale musí, protože jinak hrozí rozpad amerických – beztak už hodně chatrných -- vazeb na ropné diktatury v Saúdské Arábii, Kataru, Bahrajnu a tak podobně. A spolu s tím – obecně – i ztráta jakéhokoli respektu v celém regionu a přiznání faktického ústupu z Blízkého východu. A to vše navíc ve prospěch Ruska a Číny.
Přitom je to vše podle všeho „jen“ důsledek zkostnatělého amerického přístupu. Washington v roce 2011 zadupal a oznámil svému dlouholetému partnerovi Bašáru Asadovi, že musí padnout. Když se tak nestalo, ustoupily USA svým wahhábistickým spojencům v Perském zálivu a společně začaly vyzbrojovat džihád v Sýrii. „Americká administrativa, která by chtěla hrát roli skutečné supervelmoci, by svým spojencům řekla, aby nezahajovali válku vyzbrojováním džihádu, a využila by právě svých aliančních vztahů jako páky,“ vysvětluje americký expert na Blízký východ Gareth Porter. „To by ale mohlo tyto aliance ohrozit, a nic takového si žádná americká administrativa nepřeje. A tak tu máme paradox americké moci na Blízkém východě: ve snaze hrát roli hegemona v regionu -- se všemi svými vojenskými základnami -- Spojené státy dopouštějí, aby jimi jejich spojenci manipulovali.“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV