Hlavní kandidát na šéfa britských labouristů Jeremy Corbyn je podle některých levičák, možná až nebezpečný komunista, Henry Kissinger je zase vzor konzervatismu a rozhodně není žádný Putinův obdivovatel, ale přesto se shodují v názoru na Ukrajinu, upozorňuje v komentáři agentura Bloomberg. Oba mají za to, že Západ musí ve svém přístupu ke krizi brát v potaz celá staletí nelehkých vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou, měl by se raději s Ruskem pokusit spolupracovat a nesnažit se ho zničit, a k tomu by se Západ neměl spojovat s podivnými „souputníky“, které si Kyjev našel ve své snaze vzdorovat Moskvě. „Corbyn s Kissingerem se stali ´holubicemi´ možná proto, že jsou oba outsideři, a tak si tento přepych mohou dovolit,“ soudí Bloomberg. „Není těžké zhoupnout se na židli a představit si, jak by oni řešili krizi v rané etapě. Třeba by Rusko přizvali k obchodním jednáním mezi Ukrajinou a Evropskou unií, došli by k dohodě, která by uspokojovala všechny strany a zabránili by tak ukrajinské ´revoluci důstojnosti´.“ Na druhé straně by ale „holubice“ byly přesvědčivější, kdyby byly s to předložit něco nového, užitečného a představitelného pro řešení krize, jinak totiž podle Bloombergu „vzniká dojem, že jen navrhují nechat Ukrajinu Putinovi“.
Zatímco Jeremy Corbyn na své místo ve světové politice opravdu teprve čeká (a není jisté, zda se k němu kdy dobere), Henry Kissinger se svými názory rozhodně stojí za úvahu, i když je dnes už jen „outsider“. A v rozhovoru pro americký The National Interest v kostce řekl, že zatímco by Německo mělo hrát významnou roli v evropském a mezinárodním řádu, pro vyjednávání o ukrajinské krizi není ideálním partnerem, neboť je „jen asi 200 mil od Stalingradu“, a tak tuto roli může hrát jen Washington; Rusko nevyvolalo krizi na Ukrajině, reagovalo jen na zbrklý vývoj situace, který nastal „v důsledku bezděčného chování Evropské unie“ a při absenci jakékoli seriózní diskuse mezi Ruskem a EU, přičemž v kritickém bodu se pasivně zachovaly i USA; vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem budou mít „v ruském myšlení vždy speciální povahu. Nikdy je nebude možné omezit na vztahy dvou tradičních svrchovaných států, určitě ne z ruského pohledu a možná ani z toho ukrajinského“; řešení pro Ukrajinu spočívá v proměně v nezávislý „vojensky nezúčastněný“ stát v rámci existujících hranic, přes něž bude možná spolupráce mezi Západem a Ruskem; v širším plánu a z dlouhodobých zájmů mezinárodního řádu je třeba začít Rusko brát vážně jako velmoc, jejíž „obavy“ je nutné sladit se západními „nutnostmi“; rozbití Ruska nemůže být cílem Západu, důležité je naopak Rusko integrovat; a vůbec, je třeba se poučit z uvolňování vztahů, k němuž došlo po konci studené války…
Kyjevské hrátky
Nicméně, zatímco se (přinejmenším někteří) západní politici a Rusko soustředí na sebe navzájem a stále ještě čekají, „kdo mrkne jako první“, podle některých amerických analytiků hrozí, že přitom přehlédnou nebezpečí, která se začínají rýsovat v samotném Kyjevě. Ukrajinský prezident Petro Porošenko na jedné straně veřejně přiznává, že minské dohody podepsal hlavně proto, aby získal čas na zformování a dozbrojení armády, podle kuloárů ale může Kyjev prostřednictvím dohod jen zkoušet umýt si ruce nad polovinou Donbasu ovládaným separatisty, neboť je to beztak jen „zničená země, ekonomicky příliš zničená na to, aby se dala opětovně integrovat“, a proto je třeba celý region „byť i silou donutit k tomu, aby se stal součástí Ruska snad s výjimkou názvu“, což je cosi, co Moskva považuje za nepřijatelné. S tím v zásadě souhlasí i ukrajinští politologové nebo bývalý prezident Leonid Kravčuk, podle nichž Kyjev chce současné status quo na východě země zafixovat, přičemž část Donbasu zůstane pod kontrolou Ukrajiny a „lidové republiky“ si uchovají svou „pseudonezávislost“ a zvláštní vztahy s Ruskem.
I z tohoto pohledu je třeba vnímat poslední týdny, během nichž Kyjev zesiluje napětí na Donbasu – ve hře jsou navíc ještě zcela určitě intenzivní mocenské spory v Kyjevě, snaha současného vedení udržet radikálními a nacionalistickými proslovy a gesty radikální nacionalisty „v zákopech“, získání nových zbraní ze Západu a možná i první výsledky činnosti západních vojenských instruktorů, stejně jako třeba sílící nespokojenost s tím, že Západ o Ukrajinu ztrácí zájem, natož aby se západní státy předháněly, kdo dá Kyjevu peníze třeba na nákup zemního plynu (premiér Jaceňuk už vyzývá občany, aby si před zimou zateplili byty a pořídili kamínka).
O tom všem podle všeho budou v pondělí, v Den ukrajinské nezávislosti, v Berlíně s Porošenkem jednat Angela Merkelová a Francois Hollande. V zásadě se očekává, že Berlín i Paříž budou Porošenka tlačit k urychlení ústavních reforem, které by přijetím decentralizace udržely Donbas coby součást Ukrajiny, jak požadují Minské dohody i Rusko. Porošenko je si sice prý jistý, že decentralizace parlamentem projde, tím spíš, že jeho politická strana už „spolkla“ politickou stranu premiéra Arsenije Jaceňuka (výměnou za trafiku v čele centrální banky), přičemž se počítá, že Kličkův Udar zanikne v dohledné době zcela a Porošenko celé politické spektrum už brzy přikryje „jednotnou frontou demokratických sil“. Do Berlína ale nejspíš přiveze i své vlastní, výše zmíněné vize. Podle některých lze dokonce mluvit o Minsku 3, nicméně lze vcelku s jistotou předpokládat, že Německo nebo Francie nebudou „kutilským“ nápadům z Kyjeva přidávat větší váhu. Tím spíš, že Rusko na kyjevské vize o porušení Minsku 2 a „přilepení“ rebelského Donbasu k Rusku reagovalo vcelku jednoznačně – oddíly rebelů prý nedostaly výplaty ani přislíbené dodávky zbraní, aby je Moskva odradila od případné eskalace bojů, a Putin navíc prohlásil, že vývoj na Donbasu je „věcí samotných Ukrajinců“, čímž si nad vším umyl ruce a rebely „zklidnil“. Případná agrese a porušení Minsku 2 tedy bude padat jen na konto Kyjeva.
Bude summit USA-Rusko?
Ostatně, Vladimir Putin v uplynulých dnech na eskalaci napětí na Donbasu a možné opětovné vzplanutí války reagoval po svém – přijel na Krym a v rámci oslav 170. výročí Ruské geografické společnosti se spektakulárně v batyskafu ponořil do hloubky 83 metrů k vraku galeony snad z 11. století. Nejspíš to měla být „cool“ odpověď šéfovi německé diplomacie Franku-Walteru Steinmeierovi, který krátce předtím varoval před „výbušností“ situace na východě Ukrajiny. Po tomto vzkazu „Vše je OK“ už naznačil, že se v zákulisí „peče“ cosi, co konflikt na Donbasu uhasí. V krymském Sevastopolu si totiž – stejně spektakulárně -- pohovořil s americkým profiboxerem Royem Jonesem, který mimo jiné požádal o ruské občanství (a obratem se tak dostal na ukrajinský „černý seznam“ nepřátel země), a podotkl: „Rusko a USA mívají v různých dobách různé vztahy, ale kdykoli si to žádá nejvyšší zájem Ameriky a Ruska, vždy najdeme sílu budovat vztahy tím nejlepším způsobem.“ Vzápětí na Krym „vyvezl“ jednání ruské bezpečnostní rady, která ovšem – podle oficiálního prohlášení – o Ukrajině ani nejednala, prý jen o „současných otázkách, včetně těch ekonomických, a také o nadcházejících mezinárodních kontaktech“.
Po roce a půl čekání na ruskou agresi se tedy nezdá být velmi pravděpodobným, že by Kreml „konečně“ poslal – pro někoho vytoužená – vojska alespoň na Donbas, natož do Pobaltí či do Polska. Ministr zahraničí Sergej Lavrov vzápětí navíc nejspíš zodpověděl otázku ohledně „nadcházejících mezinárodních kontaktů“, když „nevyloučil“, že se Putin v rámci zářijového Valného shromáždění OSN v New Yorku setká s Barackem Obamou: „Pokud takový návrh z jejich strany přijde, myslím, že náš prezident zareaguje kladně.“ Ti dva se na stejném místě ocitli naposledy loni v listopadu na summitu G20 v Austrálii a míjeli se hodně chladně. Nyní Rusko mluví o summitu už příští měsíc. Není ale potvrzené, že v New Yorku k rozhovoru opravdu zasednou, tím spíš, že Henry Kissinger v už citovaném rozhovoru o Obamovi konstatoval: „Na rozumové úrovni je realista. Jeho vize jsou ale spíš ideologické než strategické.“
A mezitím na Ukrajině a v okolí:
-- Počet vnitřních uprchlíků na Ukrajině přesáhl 1,3 milionu lidí. Obyvatelé neválečných zón z nich nejsou příliš nadšení a kvůli platným zákonům hrozí, že se nebudou moci zúčastnit ani blížících se voleb, upozorňuje americký Atlantic Council.
-- Ve Lvově se konalo shromáždění „proti Židům“ v kyjevské vládě.
-- Američtí vojenští „instruktoři“ na Ukrajině jsou nadšení z toho, že mohou vidět, jak se střílí třeba na tank, neboť něco takového ze svých válek v Afghánistánu nebo Iráku neznají. Ukrajinští vojáci jsou ovšem tím, že jsou jim západní instruktoři částečně k ničemu, notně zklamáni.
-- Potomek ruského carského rodu, kníže Romanov, v září „rád využije možnosti navštívit Krym“ a uctít památku svých předků.
-- „Sláva Ukrajině! Sláva hrdinům!“ volají – po banderovsku -- na videu k ukrajinskému dni nezávislosti zástupci americké ambasády v Kyjevě nebo vojenští instruktoři.
-- Ukrajinský generální štáb tvrdí, že o „ruském vpádu“ na Ukrajinu mluvil jen jednou, a to loni 25. srpna, protože tehdy to měl „potvrzené z více zdrojů“, všechny ostatní zmínky o agresi jsou prý fejkové.
-- Ve Lvovské oblasti se „postrádá“ 11 tisíc dezertérů a mužů, kteří se vyhýbají mobilizaci. Celkem armáda dokázala mobilizovat asi 60 procent mužů, uteklo jí asi 27 tisíc lidí, zatímco 41 procent mobilizovaných bylo shledáno neschopnými služby.
-- Ukrajinci silně nedůvěřují státu, tedy prezidentovi, parlamentu, vládě, justici… Zato takřka polovina Ukrajinců souhlasí s lynčováním a většina je pro vstup do NATO, byť tato otázka Ukrajinu dělí vejpůl. A k tomu drtivá většina Ukrajinců ani netuší, na jakých principech NATO funguje.
-- Turisté z Číny loni v Rusku utratili asi miliardu dolarů.
-- Legislativní komise v Rusku schválila návrh zákona, podle něhož budou moci ruské soudy recipročně zabavovat zahraniční majetek. Je to reakce na západní přístup ke kauze JUKOSu Michaila Chodorkovského, v níž je v plánu zabavit ruský majetek za 50 miliard dolarů.
-- Po Marii Gajdarové, která už pracuje pro Michaila Saakašviliho v Oděse, na Ukrajinu míří další tvář ruské opozice – Ksenija Sobčaková vstupuje do služeb vládce Dněpropetrovska Ihora Kolomojského.
-- Banderovská a parlamentní Svoboda se přihlásila k rozehnání oděského gay pride, který měl být píárovým bodem pro Saakašviliho.
-- Cena hlasu ve volbách na Ukrajině podražila až dvojnásobně, ale místy stačí i lístky na fotbal nebo pytlík pohanky. Zato cena za místo na kandidátce dosahuje půl milionu dolarů.
-- Rusko v rámci protisankcí rozšířilo embargo na dovoz potravin o dalších pět zemí a zpřísnilo pravidla pro dovoz květin z Nizozemska, který ročně přesahoval 600 milionů eur. Nizozemské firmy jsou připravené vyměnit pesticidy, aby obchod mohl pokračovat dál.
-- Polovinu ruského státního rozpočtu dál plní příjmy z vývozu surovin. Ruský HDP ve druhém čtvrtletí klesl o 4,6 procenta, přičemž průmysl v důsledku západních sankcí prodělal 20 miliard dolarů. USA nemají v dohledné době v plánu sankce proti Rusku rušit, zatímco přiznávají, že v Evropě už to mnohé státy nebaví. Další vysoký americký představitel mezitím vyzývá k zabíjení Rusů. Rusko ukončilo dovoz „řady vín“ z USA.
-- USA přitom nebudou rušit spolupráci s Ruskem v Arktidě.
-- V přepočtu na kupní sílu ruská ekonomika poskočila na čtvrté místo na světě, přičemž předběhla Německo, propočítala Světová banka.
-- MMF dál snižuje výhledy ekonomického růstu (nebo navyšuje výhledy propadu) Ukrajiny. -- Ukrajinští gastarbeiteři poslali za letošní první pololetí domů přes miliardu dolarů.
-- „Doněcká centrální banka“ zprovoznila své první bankomaty. Rusko dodalo na Donbas učebnice a další pomůcky pro základní a střední školy.
-- Se Zakázanými ruskými knihami se čile kšeftuje na ukrajinských trzích.
-- Jakmile na počátku příštího roku vstoupí v platnost asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou, Rusko ukončí dovoz ukrajinských zemědělských produktů. Kyjev má za to, že se nic neděje, ačkoli tím přijde o 6 miliard dolarů.
-- V centru Kyjeva byl objeven zbrojní arzenál, laboratoř k výrobě výbušnin byla objevena v Záporoží, v Charkově byla zatčena trojice „teroristů“, odhalena byla i tajná skrýš munice jednoho ze žoldnéřských praporů a arzenál včetně granátometů měl doma i jeden ze zastupitelů v „ukrajinském“ Doněcku.
-- Série tajných amerických štábních cvičení vyústila v obavu, že západní armády nejsou s to jít do války s Ruskem. Pentagon proto žádá další miliardy, aby byla válka s Ruskem „udržitelná“. Přinejmenším sedmička evropských členů NATO (ČR mezi nimi není) prý odmítá požadavek USA navyšovat rozpočet na zbrojení, tedy nakupovat americké zbraně.
-- Mezi „největšími nepřáteli Ukrajiny na světě“ se ocitl i Miloš Zeman.
-- Žhavý kandidát na amerického prezidenta Donald Trump má za to, že Ukrajina je „věc Evropy“. A pokud se prý ocitne v NATO, tak to bude skvělé, pokud ale zůstane mimo, tak to bude ještě lepší.
-- EU chce donutit Ukrajinu, aby přijímala uprchlíky z Afriky a Blízkého východu.
-- Kyjev se propracoval do desítky světových měst, která jsou nejméně příhodná k životu – vedle nigerijského Lagosu, libyjského Tripolisu, papuánského Port Moresby…
-- Soukromí exekutoři na Ukrajině nově dostali široké pravomoci a mohou dlužníkům „zabavovat“ třeba i děti.
-- Nácvik vojenské přehlídky ke Dni ukrajinské nezávislosti mnohé občany Kyjeva vylekal s tím, že válka došla až k nim.
-- Ukrajinská „vláda v exilu“, tedy v Rusku, slibuje Kyjevu další „revoluci“.
-- Nejlepší obchodní značkou na světě je „Putin“, až za ním se ocitly „brandy“ typu Coca Cola nebo Apple.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
