Úterní jednání saúdského ministra zahraničí Ádila Džubajra v Moskvě mělo být pokračováním pozoruhodných rusko-saúdských „škatulat“, které v posledních dnech a týdnech rozhýbaly stojaté vody kolem možného řešení syrské války. Nestalo se tak, nebo přinejmenším se tak nestalo navenek. Obě strany se totiž rozešly v názoru na syrského prezidenta Bašára Asada. „Asad je součástí problému, nikoli součástí řešení syrské krize,“ prohlásil saúdský ministr. „V budoucnosti Sýrie pro něj není místo.“

Na jedné straně se to prohlášení zdá být vcelku jasné, ale otázkou je, proč se šéf saúdské diplomacie s odmítnutím ruských iniciativ „namáhal“ až do Moskvy. Pokud by chtěl – přesněji, pokud by král Salmán chtěl – celý překvapivý dosavadní vývoj hodit do koše, stačilo vzkázat z Rijádu telefonem, e-mailem či přes média. A co víc, panarabský deník Al Haját, který patří saúdskému princi Chálidovi bin Sultánovi, o víkendu s odvoláním na nejvyšší saúdské kruhy potvrdil jednání šéfů rozvědek Saúdské Arábie a Sýrie, označil je za „zázračné“ a konstatoval, že Saúdové jsou prý ochotni přestat podporovat Islámský stát a Al Kajdu v Sýrii výměnou za to, že Írán a šíitské síly přestanou podporovat syrskou vládní armádu. A to je zásadní obrat – vůbec poprvé za dobu syrské války tím totiž Rijád dal najevo, že už mu nevadí setrvání Bašára Asada v čele syrského státu.

Tyto protichůdné názory, které z Rijádu zaznívají v řádu dnů, vypovídají ze všeho nejvíc o zákulisních střetech v nejvyšších patrech saúdské feudální moci, která žádnou velkou flexibilitou nikdy známá nebyla, a určitá její část dál udržuje pevné vazby na Spojené státy a kopíruje jejich názory. Jakékoli ústupky vůči Rusku a potažmo tím pádem i Íránu a Sýrii mohou vnímat jako kapitulaci (podle některých je obzoru rovnou nepřijatelná „civilizační“ hrozba kapitulace sunnitských Arabů před šíitskými Peršany), tím spíš, že Moskva i Teherán dál ujišťují všechny, kdo o to mají zájem, že na své pomoci režimu v Damašku rozhodně nic měnit nehodlají. Rusko přitom neustále opakuje, že Asadův pád ve skutečnosti jen Daeši usnadní ovládnutí celé Sýrie.

A s tím souvisí i další průlom, o němž mluví diplomaté na Blízkém východě – řeč je syrském ministru zahraničí Valídu Mualímovi, který koncem týdne rovnou z Teheránu zaletěl do Ománu. Byla to vůbec první cesta nějakého vysokého syrského politika do členského státu „saúdské“ Rady pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC) za pět let od vypuknutí války, vyústila ve shodu na nutnosti společného boje proti terorismu a co víc, nabízí Ománu potenciál stát se hráčem při řešení syrského konfliktu.