Palestina prostřednictvím Jordánska v týdnu Radě bezpečnosti OSN k případnému hlasování předložila rezoluci, která předpokládá stažení izraelských okupačních sil z palestinských území nejpozději do konce roku 2017. Spojené státy po týdnech váhání oznámily, že rezoluci budou vetovat. „Není to nic, co bychom podpořili,“ prohlásila mluvčí ministerstva zahraničí USA Jen Psakiová, aniž by vysvětlila, co konkrétně USA na rezoluci, která má podporu Ligy arabských států, považují za nepřijatelné.   

Celá kauza tím ovšem nekončí, protože aktuálně mají Palestinci podporu přinejmenším Evropského parlamentu, který – poměrem hlasů 498 PRO ku 88 PROTI (a dalších 111 europoslanců se zdrželo nebo nebylo přítomno) -- „v principu“ podpořil uznání palestinského státu a řešení konfliktu na principu dvou států. Neschválil nicméně návrh zelených, socialistů a radikální levice, kteří požadovali okamžité a přímé uznání Palestinského státu. Není navíc zatím jasné, jak se k hlasování europarlamentu postaví Evropská komise, neboť v týdnu se v bruselském přístupu k Palestině zrodil příznačný precedens: unijní soud -- k velkému rozhořčení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua -- nařídil vyškrtnout palestinský Hamas ze seznamu teroristických organizací, ale Komise trvá na tom, že pro ni Hamas teroristickou organizací bude i nadále. Soud přitom konstatoval, že zařazení Hamasu na seznam bylo podloženo spíš informacemi z médií, než skutečnými analýzami. (Sám Hamas – bez ohledu na toto nezpochybnitelné „diplomatické“ vítězství v Evropě – zase trvá na tom, že pojem „terorismus“ není definován na základě mezinárodního konsensu a Západ ho zneužívá pro obhajobu svých politických cílů.)

Valné shromáždění OSN před dvěma lety povýšilo status Palestiny na nečlenský pozorovatelský stát (přičemž proti tehdy kromě USA a Izraele hlasovaly jen Kanada, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Panama a s nimi i Česká republika jako jediný člen EU). ČR přitom patří k osmi členům EU (Bulharsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko a Slovensko), které palestinský stát uznaly, což platí i pro dalších 11 evropských nebo za evropské považovaných zemí (Albánie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Island, Černá Hora, Rusko, Srbsko, Turecko a Ukrajina). K nim koncem října přibylo Švédsko, na počátku prosince belgická vláda oznámila připravenost uznat Palestinu „v pravou chvíli“, přičemž pro uznání mezitím hlasovaly také Dolní sněmovna britského parlamentu (274 hlasů proti 12), francouzský parlament (339 proti 151) a senát (154 proti 146), irský parlament (jednohlasně v obou komorách), portugalský parlament (203 proti 9) a také španělský (319 proti 2). Rezoluce těchto parlamentů nejsou pro konkrétní vlády závazné, a tak je lze do značné míry považovat spíš za symbolický krok, nicméně na druhou stranu odrážejí sílící změnu evropských postojů k izraelsko-palestinskému konfliktu. Do tohoto kontextu přitom zapadají i výsledky ženevské konference, která zopakovala, že Izrael se na okupovaných územích musí řídit čtvrtou ženevskou konvencí.

Ačkoli tedy reakce Bruselu na hlasování europarlamentu či na předloženou palestinskou rezoluci není zatím zřejmá, iniciativy se chápou unijní lídři Německo, Británie a Francie. Paříž s palestinskou stranou dojednala kompromisní návrh rezoluce, který namísto jasně časově vymezeného odchodu izraelské armády počítá s pokračujícími, ale časově vymezenými „mírovými rozhovory“, což je cosi, co se bude Spojeným státům vetovat mnohem komplikovaněji. Jen Psakiová už podle očekávání konstatovala, že nezná reakci Bílého domu na tuto rezoluci, dodala ale, že není jisté, zda se vůbec dostane až k hlasování.  

Izrael nicméně obě rezoluce pobouřily stejně, přičemž ministr pro strategické otázky Juval Steinitz snahu o ukončení okupace označil za „válečný akt“ proti Izraeli.