Zatímní vývoj situace v Iráku vcelku odpovídá očekáváním. Namátkou: ministr zahraničí USA John Kerry se doslova promotal po Blízkém východě, aniž by po sobě zanechal trvalejší stopu. Nejprve chtěl v Káhiře od novopečeného prezidenta Abdala Fatáha Sísího získat podporu pro americkou pozici vůči Iráku, ale místo toho se mu dostalo poučení, že americká politika podpořila džihád v Sýrii. Pak Kerry v Bagdádu zkoušel přimět tamního šíitského premiéra/diktátora Núríího Málikího, aby odstoupil a otevřel tak cestu vládě na principu „sektářského usmíření“, ale Málikí všechny, kdo požadují jeho demisi, označil za účastníky „vzpoury proti ústavě“, čili Kerryho odbyl. Pak Kerry v Irbílu varoval irácké Kurdy, že USA nesouhlasí s jejich odtržením od Iráku, ale natěšený kurdský prezident Masúd Barzání (v rozhovoru pro CNN) opáčil, že „nadešel čas, aby lid Kurdistánu rozhodl o své budoucnosti“. A Izrael informoval Spojené státy, že Kurdistán coby nezávislý (ropný) stát rychle uzná. Hned na to Kerry zkusil „varovat“ Sýrii před pokračujícími nálety proti pozicím ISIS/ISIL na iráckém území, ale Málikí syrské nálety naopak přivítal a k tomu oznámil, že mu Rusko a Bělorusko „během týdne“ dodají stíhačky, neboť na ty slibované americké čekal prý „už příliš dlouho“. Sýrie podle všeho přitom koordinuje svůj postup nejen s Bagdádem, ale i s Teheránem, který už kromě bojovníků vyslal do Iráku i průzkumné bezpilotní letouny a mezitím ostře odsoudil americké vměšování do iráckých záležitostí s tím, že snahou Washingtonu je dostat Irák zpět pod svou kontrolu. A k tomu se ozvali i sympatizanti ISIS/ISIL, kteří varují Spojené státy, že jakýkoli útok na pozice fanatických džihádistů vyústí v odvetné útoky proti Američanům a případná invaze se promění v „hrozbu pro všechny Američany“.

John Kerry tedy odletěl raději do Rijádu, ale i saúdská královská rodina má svých problémů víc než dost – zprvu ISIS/ISIL financovala a vyzbrojovala a nyní se její monstrum vymklo kontrole, a co hůř, už obsadilo jediný přechod na irácko-jordánské hranici. A tady to začíná být teprve zajímavé. Situace v Jordánsku je krajně napjatá, a to až do takové míry, že jordánský král Abdalláh II. zajel na otočku do čečenského Grozného, kde s Ramzanem Kadyrovem, Putinovou prodlouženou rukou pro diplomacii v muslimském světě, jednal o hrozbě, kterou v Jordánsku představují čečenští džihádisté. Podle všeho to bude záležitost naléhavá, protože jordánský král, jehož ochranku a jedinou záchranu prý tvoří potomci čečenských uprchlíků z 19. století, a šéf jedné z ruských republik spolu letos jednali už podruhé. V řadách ISIS/ISIL podle některých odhadů přitom nyní bojují až dva tisíce džihádistů z Kavkazu.

Jordánsko – stejně jako státy okolní – vzniklo uměle z vůle koloniálních mocností, je ale v mnoha směrech o poznání pozoruhodnější. Z celkového počtu necelých osmi milionů obyvatel tvoří tři miliony potomci palestinských uprchlíků, dalších asi půl milionu Iráčanů se v Jordánsku usadilo poté, co jich skoro milion uprchl před bushovskou agresí do jejich vlasti, a navrch se uvádějí ještě až dva miliony ilegálních gastarbeiterů… Král je (snadno vydíratelný a manipulovatelný) beznadějný gambler, který údajně v Jihoafrické republice onehdy prohrál i vlastní letadlo, a tak se musel vracet běžnou linkou, udržuje v chodu státní korupci a pohraniční oblasti se Sýrií na přání Západu proměnil v baštu džihádu a nástupiště k útokům na syrské území, zatímco jordánskou hranici nyní před ISIS stupňovanými útoky „chrání“ syrská armáda. Tato vratká konstelace se pod cílevědomým a brutálním tlakem ISIS/ISIL může v některých oblastech snadno zhroutit a ISIS najednou stane na hranicích Saúdské Arábie…

Ostatně, v řadách ISIS/ISIL bojuje mnoho mladých Saúdů, kteří na videích ze Sýrie pálí své doklady a neskrývají přitom nadšení z představy, jak si jednoho dne zabojují také v Saúdské Arábii. Chtějí totiž „osvobodit zemi dvou posvátných mešit“, přičemž v posledních dnech se na Twitteru objevil nový hashtag nazvaný „Islámský stát je na saúdských hranicích“.

A co víc, pravidelné slovní výpady Málikího režimu proti Saúdům přiměly k úvahám o přenesení bojiště na saúdské území i některé irácké šíitské skupiny. Jedna z nich mluví o „osvobození Hidžázu a Nadždu“ a Saúdy označuje – ve výjimečné shodě se sunnitskou Al Kajdou -- za bezvěrce. Připočteme-li k tomu sílící vojenský tlak jemenských Hútíů, jimž Saúdové kdysi sebrali území, nebo pokračující takřka každodenní represe proti chudobou zmítaným šíitským ropným oblastem, není divu, že saúdské panovnické rodině tečou nervy. A zatímco král Abdalláh nařídil přijmout „veškerá nutná opatření proti teroristické hrozbě“, my ostatní si můžeme tipnout, za jak dlouho se tmářská feudální diktatura sesype. Sázka na ISIS/ISIL a jejich schopnost gumovat stávající hranice totiž může být opravdu velmi zajímavá. Mimochodem, bojovníci Islámského státu Iráku a Šámu/Levanty necílí jen na Rijád – jejich sebevražedný kolega se odpálil i v jednom z bejrútských hotelů, přičemž zranil 11 lidí. Toť cena za to, že mnohé státy vzniku ISIS/ISIL jen přihlížely, nebo mu dokonce i napomáhaly. Barack Obama nyní žádá Kongres o půl miliardy dolarů na výcvik a vybavení jakýchsi blíže nespecifikovaných „umírněných“ syrských rebelů, kteří by měli podle plánu nejspíš ISIS/ISIL zničit, či co. Určitou Obamovou píárovou novinkou ve „zlidšťování“ džihádu je pak snaha mluvit o rebelech nikoli jako o rebelech, ale jako o „bývalých rolnících“, „bývalých zubařích“… A zatímco nad Bagdádem létají ozbrojené americké bezpilotníky, jen 18 procent Američanů si myslí, že válka v Iráku „stala za to“.