Zatímní vývoj situace v Iráku vcelku odpovídá očekáváním. Namátkou: ministr zahraničí USA John Kerry se doslova promotal po Blízkém východě, aniž by po sobě zanechal trvalejší stopu. Nejprve chtěl v Káhiře od novopečeného prezidenta Abdala Fatáha Sísího získat podporu pro americkou pozici vůči Iráku, ale místo toho se mu dostalo poučení, že americká politika podpořila džihád v Sýrii. Pak Kerry v Bagdádu zkoušel přimět tamního šíitského premiéra/diktátora Núríího Málikího, aby odstoupil a otevřel tak cestu vládě na principu „sektářského usmíření“, ale Málikí všechny, kdo požadují jeho demisi, označil za účastníky „vzpoury proti ústavě“, čili Kerryho odbyl. Pak Kerry v Irbílu varoval irácké Kurdy, že USA nesouhlasí s jejich odtržením od Iráku, ale natěšený kurdský prezident Masúd Barzání (v rozhovoru pro CNN) opáčil, že „nadešel čas, aby lid Kurdistánu rozhodl o své budoucnosti“. A Izrael informoval Spojené státy, že Kurdistán coby nezávislý (ropný) stát rychle uzná. Hned na to Kerry zkusil „varovat“ Sýrii před pokračujícími nálety proti pozicím ISIS/ISIL na iráckém území, ale Málikí syrské nálety naopak přivítal a k tomu oznámil, že mu Rusko a Bělorusko „během týdne“ dodají stíhačky, neboť na ty slibované americké čekal prý „už příliš dlouho“. Sýrie podle všeho přitom koordinuje svůj postup nejen s Bagdádem, ale i s Teheránem, který už kromě bojovníků vyslal do Iráku i průzkumné bezpilotní letouny a mezitím ostře odsoudil americké vměšování do iráckých záležitostí s tím, že snahou Washingtonu je dostat Irák zpět pod svou kontrolu. A k tomu se ozvali i sympatizanti ISIS/ISIL, kteří varují Spojené státy, že jakýkoli útok na pozice fanatických džihádistů vyústí v odvetné útoky proti Američanům a případná invaze se promění v „hrozbu pro všechny Američany“.
John Kerry tedy odletěl raději do Rijádu, ale i saúdská královská rodina má svých problémů víc než dost – zprvu ISIS/ISIL financovala a vyzbrojovala a nyní se její monstrum vymklo kontrole, a co hůř, už obsadilo jediný přechod na irácko-jordánské hranici. A tady to začíná být teprve zajímavé. Situace v Jordánsku je krajně napjatá, a to až do takové míry, že jordánský král Abdalláh II. zajel na otočku do čečenského Grozného, kde s Ramzanem Kadyrovem, Putinovou prodlouženou rukou pro diplomacii v muslimském světě, jednal o hrozbě, kterou v Jordánsku představují čečenští džihádisté. Podle všeho to bude záležitost naléhavá, protože jordánský král, jehož ochranku a jedinou záchranu prý tvoří potomci čečenských uprchlíků z 19. století, a šéf jedné z ruských republik spolu letos jednali už podruhé. V řadách ISIS/ISIL podle některých odhadů přitom nyní bojují až dva tisíce džihádistů z Kavkazu.
Jordánsko – stejně jako státy okolní – vzniklo uměle z vůle koloniálních mocností, je ale v mnoha směrech o poznání pozoruhodnější. Z celkového počtu necelých osmi milionů obyvatel tvoří tři miliony potomci palestinských uprchlíků, dalších asi půl milionu Iráčanů se v Jordánsku usadilo poté, co jich skoro milion uprchl před bushovskou agresí do jejich vlasti, a navrch se uvádějí ještě až dva miliony ilegálních gastarbeiterů… Král je (snadno vydíratelný a manipulovatelný) beznadějný gambler, který údajně v Jihoafrické republice onehdy prohrál i vlastní letadlo, a tak se musel vracet běžnou linkou, udržuje v chodu státní korupci a pohraniční oblasti se Sýrií na přání Západu proměnil v baštu džihádu a nástupiště k útokům na syrské území, zatímco jordánskou hranici nyní před ISIS stupňovanými útoky „chrání“ syrská armáda. Tato vratká konstelace se pod cílevědomým a brutálním tlakem ISIS/ISIL může v některých oblastech snadno zhroutit a ISIS najednou stane na hranicích Saúdské Arábie…
Ostatně, v řadách ISIS/ISIL bojuje mnoho mladých Saúdů, kteří na videích ze Sýrie pálí své doklady a neskrývají přitom nadšení z představy, jak si jednoho dne zabojují také v Saúdské Arábii. Chtějí totiž „osvobodit zemi dvou posvátných mešit“, přičemž v posledních dnech se na Twitteru objevil nový hashtag nazvaný „Islámský stát je na saúdských hranicích“.
A co víc, pravidelné slovní výpady Málikího režimu proti Saúdům přiměly k úvahám o přenesení bojiště na saúdské území i některé irácké šíitské skupiny. Jedna z nich mluví o „osvobození Hidžázu a Nadždu“ a Saúdy označuje – ve výjimečné shodě se sunnitskou Al Kajdou -- za bezvěrce. Připočteme-li k tomu sílící vojenský tlak jemenských Hútíů, jimž Saúdové kdysi sebrali území, nebo pokračující takřka každodenní represe proti chudobou zmítaným šíitským ropným oblastem, není divu, že saúdské panovnické rodině tečou nervy. A zatímco král Abdalláh nařídil přijmout „veškerá nutná opatření proti teroristické hrozbě“, my ostatní si můžeme tipnout, za jak dlouho se tmářská feudální diktatura sesype. Sázka na ISIS/ISIL a jejich schopnost gumovat stávající hranice totiž může být opravdu velmi zajímavá. Mimochodem, bojovníci Islámského státu Iráku a Šámu/Levanty necílí jen na Rijád – jejich sebevražedný kolega se odpálil i v jednom z bejrútských hotelů, přičemž zranil 11 lidí. Toť cena za to, že mnohé státy vzniku ISIS/ISIL jen přihlížely, nebo mu dokonce i napomáhaly. Barack Obama nyní žádá Kongres o půl miliardy dolarů na výcvik a vybavení jakýchsi blíže nespecifikovaných „umírněných“ syrských rebelů, kteří by měli podle plánu nejspíš ISIS/ISIL zničit, či co. Určitou Obamovou píárovou novinkou ve „zlidšťování“ džihádu je pak snaha mluvit o rebelech nikoli jako o rebelech, ale jako o „bývalých rolnících“, „bývalých zubařích“… A zatímco nad Bagdádem létají ozbrojené americké bezpilotníky, jen 18 procent Američanů si myslí, že válka v Iráku „stala za to“.
(Jen pro úplnost: John Kerry v rámci své nynější cesty po Blízkém východě výmluvně předvedl aktuální vliv USA na region. A když se pokusil spravit si chuť a pohrozit Rusku, že musí odzbrojit rebely na východě Ukrajiny „během hodin“, jinak přijdou další sankce, narazil na vlastní americkou volnou ruku trhu…)
Tajemný stratég násilí
Za své nepopiratelné úspěchy ISIS/ISIL – na jejich oslavu uspořádal v Mosulu dokonce vojenskou přehlídku -- podle všeho vděčí své „kádrové“ politice, konkrétně tak zvanému „válečnému ministrovi“, o němž se toho moc neví, snad s výjimkou, že si říká Al Násr Li Dín Alláh Abú Sulajmán, přičemž prvních pět slov značí cosi jako Vítěz pro víru Alláhovu. Do funkce byl jmenován před zhruba čtyřmi lety, aby skupinu vyvedl z potíží.
Jak shrnuje Long War Journal, Islámský stát Iráku (ISI), předchůdce dnešního ISIS/ISIL, i irácká odnož Al Kajdy (AQI) utrpěly v dubnu 2010 těžké ztráty. Jejích lídři Abú Omar Bagdádí a Abú Ajúb Masrí byli zabiti při protiteroristických operacích, načež americká armáda dospěla k závěru, že Abú Omar Bagdádí byla jen fiktivní postava, která měla dodat iráckým kajdistům tvář. Jakmile byl tento trik odhalen, Kajda pozici rychle zaplnila jistým chlapíkem, který byl skutečně zabit.
Al Masrí byl ale skutečná postava. Sloužil pod nynějším šéfem Al Kajdy Ajmánem Zavahrím už v časech egyptské Islámské skupiny v 80. letech a v letech devadesátých se připojil k bojům v Afghánistánu. Ještě před americkou invazí z roku 2003 se přesunul do Iráku a po zabití zakladatele ISI Zarkávího nastoupil coby „prověřený“ kádr do čela ISI. Sám byl ale zabit v roce 2010 a lídrem se stal tehdy málo známý Abú Bakr Bagdádí – právě pod jeho vedením se ISI rozšířila i do Sýrie, proměnila se postupně v ISIS/ISIL a názorově se rozešla s „původní“ Al Kajdou. Když pak loni v dubnu odmítl vyvést své oddíly ze Sýrie, vrchní velení Al Kajdy se jeho skupiny rovnou zřeklo. Právě Abú Bakr si do vedení ISIS/ISIL dosadil Abú Sulajmána, který ve funkci válečného ministra – bez ohledu na zprávy o jeho smrti v roce 2011 -- slouží dodnes.
Takto prý vypadá stratég ISIS/ISILVe skutečnosti se prý jmenuje Nímán Salmán Mansúr al Zajdí a pochází nejspíš z Maroka, ale může prý mít i syrský pas. V září 2011 bagdádský deník Al Mada zveřejnil rozhovor s jedním kajdistickým odpadlíkem, který popsal struktury AQI i ISI. Většina lídrů jsou místní, vysvětlil, s „výjimkou vojenského velitele, tzv. válečného ministra, kterým je vždy neirácký Arab, a tak nemá žádné zábrany vydávat rozkazy proti určitým složkám irácké společnosti – tedy k operacím, o nichž by iráčtí velitelé mohli pochybovat.“ Uvedl také, že válečný ministr ISI je Maročan a prošel výcvikem v táborech v anbárské Hadíse, na něž USA zaútočily v roce 2003. Tehdejší zprávy hovoří o mrtvých neiráckých kajdistech z Afghánistánu, Sýrie, Saúdské Arábie, Súdánu a Jemenu a ve věku mezi patnácti a padesáti lety. Saúdy financovaný panarabský deník Al Haját v roce 2010 zase tvrdil, že výcvikem prošel v Afghánistánu a studoval s předními poradci Usámy bin Ládina. Prý je „fanatický a krutý ke všem, kdo neplní jeho příkazy“ a údajně kromě arabštiny mluví také francouzsky, rusky a darí.
„Válečné ministerstvo“ ISIS/ISIL v přísném utajení všeho řídí veškerou současnou ofenzívu, která zasahuje hned několik zemí najednou (nemluvě o tom, že netušíme, co se připravuje v Evropě či USA). Západní vlády nicméně nově odhadují, že v řadách ISIS bojuje na 1500 Britů, nejméně 150 Australanů a svůj život v džihádu si pochvaluje i řada mladých Francouzů. A válečný ministr bez ohledu na poslední úspěchy skupiny dál zůstává osobou ve stínu.
Na propagandistických videích nicméně ISIS/ISIL své fanatické cíle proklamuje jasně:
Zničit veškeré projevy polyteismu a bezvěrectví, zabít všechny zmíněné, bojovat proti patriotismu, nacionalismu, sekularismu a dalším podobným projevům… těch bodů je celkem osmnáct.
PS. Tajuplnému válečnému ministrovi ISIS/ISIL se naopak hodlá postavit velmi veřejná postava, lídr legendární irácké šíitské Mahdího armády Muktada Sadr, který slibuje, že „pod ISIS roztřese celou zemi“. Ale o něm až příště.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
