Publikovala jste odhad situace, podle kterého se Rusové „rozhodli odhodit rukavice“ a aktivně přispět k vítězství Asada v Sýrii. Nuže: uvidíme ruské pozemní jednotky v akci? Jak se dohromady doplňují ofenzivy všech možných sil tak, aby Daeš skončil a zároveň všichni sponzoři všech možných sil byli alespoň trochu spokojeni? Co tedy budeme za měsíc či dva číst v novinách... Daeš padl?

Myslím, že za dva měsíce Daeš nepadne, přinejmenším Daeš coby svého druhu organizace. A to hned z několika důvodů. Na jedné straně platí, že ani tu nejšílenější myšlenku nelze jen tak vybombardovat do ztracena. K tomu platí, že Daeš sice může v dohledné době – třeba v těch dvou měsících – přijít o většinu svých území v Sýrii a Iráku, ale přesune se třeba do Libye a v těch prvních dvou jmenovaných zemích se uchýlí k prostému terorismu, tedy zabíjení co největšího počtu obyčejných lidí a rozsévání chaosu a strachu. Nelze přitom ani vyloučit, že právě porážka „na bitevním poli“ může přilákat do řad Daeše nové rekruty, kteří budou mít pocit, že je právě nyní „třeba pomoci“…

Navíc je velmi pravděpodobné, že pokud by jeho současné „hlavní město“, tedy syrskou Rakká, obsadily Amerikou podporované oddíly v čele s Kurdy, napáchalo by to víc škody než užitku. Mám na mysli skutečnost, že Američany nikdo v regionu nevítá jako osvoboditele, neb všichni už mají dostatek neblahých zkušeností, a Kurdů se Arabové mnohdy bojí. Soužití obou etnik nebylo v uplynulých dekádách „nejrůžovější“ a zprávy o tom, že si kurdské oddíly vyřizují účty za dekády příkoří v čerstvě „osvobozených“ arabských městech, kde rabují a demolují arabské domy, nejsou výjimkou. Tudíž by se mohlo stát, že by sunnitští obyvatelé Rakká zase mohli „vpouštět“ sice šílený, ale přesto „svůj“, tedy sunnitský Daeš, do města zpět. Mám dojem, že si to lidé, kteří řídí vojenské operace v Sýrii, uvědomují, a proto se mi zdají být velmi reálné zmínky o údajné dohodě, podle níž – ve jménu větší budoucí stability -- město Rakká připadne syrské vládní armádě, tedy Arabům, zatímco Kurdové si ponechají sever provincie Rakká, který si za odměnu nejspíš připojí ke své „federaci“.

Nevím, jestli do akce půjdou i ruská komanda, ale pokud se ta válka nemá vléci donekonečna, tak bych si vsadila, že ano. Ostatně, na tři tisíce ruských vojáků už v Sýrii beztak jsou. Otázkou zůstává, jakou formu taková ruská pozemní operace bude mít, tedy zda půjde o oficiální armádu nebo „jen“ o soukromé žoldnéřské armády. Nicméně, ptáte se na „spokojené sponzory“, a ruská pozemní operace s tím může souviset. Ruský pokus kočírovat konflikt tak, aby se všechny – i regionální -- mocnosti do přijatelné míry ukojily a do budoucna se mohly tvářit spokojeně, narazil na aktuální lídry Turecka a Saúdské Arábie, kteří se svým americkým sponzorům vymkli a začali být až příliš samostatní a v praxi destruktivní vůči všemu, s čím tandem Rusko–USA přišel. Proto lze nynější rusko-americkou koordinaci bojů a souběhy operací mířících nejen proti Daeši, ale posléze i proti kajdistické Frontě al Nusrá a dalším „umírněným“ teroristům, vnímat jako svého druhu trest Washingtonu namířený proti rozmazleným a velikášským vazalům, kteří očividně zapomněli, kde je jejich „místo v dějinách“. Krach jejich politiky v Sýrii může vážně ohrozit jejich mocenská postavení doma; další generace lídrů, kteří ty současné vystřídají legálně nebo státním převratem, už může na reálné pozice svých zemí nahlížet mnohem racionálněji a může být vstřícnější i vůči teorii o „spokojenosti pro všechny“. Ale uvidíme. Znovu opakuji, že to není otázka týdnů nebo měsíců, ale mnoha let… Adaptace na nové myšlenky obecně trvá dlouho.

Dovolím si přednést postřeh. Je od čtenáře, který se bojí, že pokud nebudou radikálové z Daeše fyzicky vybiti, přistěhují se k nám. Vy jste podobnou možnost posledně nevyloučila, tudíž, co říci čtenáři? Jistě by rád slyšel, už vzhledem k nadcházejícímu ME ve fotbale, že se to nějak zvládne... A jak se cítit v Evropě bezpečně, když její samotné centrum je nazýváno „Belgistán“? A co to slavné EURO 2016?