Ruské zpravodajské kanály RT a Sputnik má za lživou propagandu, vymýšlí záminky pro francouzskou invazi do Sýrie a k tomu má ještě starost o gaye v Čečensku. Proč tedy nový francouzský „umělohmotný“ prezident a „signál naděje pro EU“ Emmanuel Macron Vladimira Putina vůbec zval?

Odpovědi na tuto kardinální otázku se točily v rovině čirých spekulací. Jedna z nejzajímavějších teorií tvrdila, že tak činí na pokyn Angely Merkelové, která vládne Evropské unii, začíná plně chápat měnící se zahraniční politiku Trumpových USA, ale sama si zadat nechce. Německá kancléřka ostatně po třech evropských summitech s Trumpem prohlásila, že Evropa bude muset „vzít svůj osud do vlastních rukou“ a spolupracovat jak s USA a Británií, tak i s Ruskem. Je samozřejmě otázkou, zda mělo tak rázné „odříznutí“ Ameriky – pronesené navíc v tradičním viním stanu -- něco společného s Trumpem, protože v Německu běží předvolební kampaň a popularita USA v Německu v prvních šesti letech Obamovy vlády padla ze 76 na 34 procenta, takže bylo jisté, že „své uši“ si taková slova najdou. Už o den později přitom začala Merkelová ze svých názorů ustupovat s tím, že transatlantická aliance má pro Německo „prvořadý význam“, a o další den nato prohlásila, že transatlantické vztahy „byly pro Německo historicky velmi důležité a zůstanou takovými i do budoucna“. Faktem přitom je, že Německu ani nezbývá, než „stavět budoucnost na minulosti“, protože Spojené státy jsou pro německé koncerny nejvýznamnějším obchodním partnerem – obrat loni dosáhl 170 miliard eur, přičemž Německo, podle Trumpa „velmi špatný“ partner, „zvítězilo“ o celých 49 miliard.

Čili, německá politika se sice změnit může, ale žádný veletoč očekávat nelze. Proč tedy Macron pozval Putina? Magazín Forbes má po ukončení jejich rozhovorů jasno: Macronova Francie prostě usiluje o „reset“ vztahů s Ruskem, protože nadšení pro další protiruské sankce na domácí scéně uvadá a navíc Paříž chce rozšiřovat svůj byznys s Teheránem, ruským spojencem… „Za prvé, ve Francii sílí nechuť k sankcím, které trvají nyní už třetím rokem,“ shrnuje Forbes. „V dubnu dolní komora parlamentu odhlasovala rezoluci proti obnovení sankcí, jejichž platnost vyprší v létě. Rezoluci podpořilo 577 poslanců, pro obnovení sankcí jich bylo kolem padesáti. Rezoluce sice není závazná, ale ukazuje jakým směrem vítr fouká.