Osvobozením Dará´a na jihu Sýrie džihád neprohrál – nebo přesněji, nevzdal – jen jednu bitvu, ale prohrál celou válku. Proklamace o „revoluci, která stále ještě žije“ nedávaly smysl už dlouho, nyní ztratily obsah zcela. Rusko válku v Sýrii s konečnou platností rozhodlo, přičemž poslední tři týdny ofenzívy na jihu Sýrie možná i bojovaly hlavně s časem, aby bylo vše adekvátně připraveno před summitem Trump-Putin.

Po celých sedm let války byl jih Sýrie skutečnou baštou prtiasadovského odporu. Právě tam vše kdysi začalo a právě tam to dnes symbolicky i končí. Z původního „rodiště revoluce“ zbývá jen pár obklíčených enkláv, v nichž poslední zbytky džihádistů ještě stále čekají na zázrak. A ve světě mezitím už dávno nic, co je nějak spjaté se Sýrií, nejde bez ruského „mandátu“, což je samo o sobě bezprecedentní…

Vše přitom započalo před třemi roky, kdy se Barack Obama vpustil Rusko do války a předal mu tak svým způsobem odpovědnost za to, jak to se Sýrií nakonec dopadne. Rusko získalo možnost obnovit mezinárodní stabilitu, ukázat schopnost své modernizované armády a zaplnit vakuum, které nastalo po faktické porážce USA v Iráku. Francouzská mutace portálu Politico poukazuje na fakt, že Rusko Západu předvedlo, jak vyhrávat války na Blízkém východě: „Poselství Kremlu bylo od počátku zcela jasné a stručné: Řiďte si své země, jak chcete, ale nechceme u moci vidět islamisty, ať už umírněné nebo neumírněné, a výměnou za to můžete vždy počítat s naší podporou,“ shrnuje. „Tím lze popsat jádro veškerých ruských tahů na Blízkém východě. A právě v tom se skrývá i obrovský rozdíl od americké a západní politiky.“