Nedávný útok bezpilotníků na ruské letecké základny v Sýrii dál zahalují nejasnosti, snad kromě faktu, že letouny byly zničeny nebo zachyceny a byly dálkově řízeny z oblasti, kterou na severu Sýrie kontroluje Turecko. Ruský prezident Vladimir Putin „operativně“ zavolal tureckému Recepu Erdoganovi, aniž by ovšem vešlo ve známost, co přesně si říkali. Byl to telefonát ve stylu „hromy blesky“, nebo spíš snaha „zachránit ve vzájemných vztazích, co se dá“? Putin jen následně vysvětlil, že ruská strana „pachatele zná“ a jeho „provokace“ měla narušit existující dohody mezi Ruskem, Tureckem a Íránem. „Byli to provokatéři, ale nebyli to Turci,“ odmítl Putin dřívější tvrzení ruského ministerstva obrany, že by za útokem stály turkmenské oddíly chráněné tureckou armádou. „Víme, o koho jde. Víme, kdo a kolik jim za tyto provokace zaplatil.“ A nabídl Ankaře úlitbu s tím, že „ani Rusku se občas nedaří mít vše pod kontrolou“.

Ruské dělostřelectvo mezitím zmíněné „provokatéry“ zlikvidovalo, aniž by ovšem Moskva dál kohokoli jmenovala. Nevyřčené obvinění dál ukazuje na Spojené státy, pro něž by útok na ruské základny z území ovládaného Tureckem aktuálně přinesl opravdu největší užitek – Ankara navíc právě zuří kvůli úspěšně pokračující syrsko-íránské ofenzívě do džihádistické provincie Idlíb, kterou si Turecko vyhlédlo za svou „válečnou kořist“, a tak si lepší příležitost lze jen stěží představit. Nicméně, pokud tomu tak opravdu bylo, zdá se, že „experiment“ s cílem rozbít rusko-íránsko-tureckou alianci s nasazením jakýchsi džihádistů s dodanými nevyšel. Naopak, stačilo jen pár dní a Spojené státy dokázaly vytvořit masivní koalici samy proti sobě.

Americké těkání

Američany vedená a v Sýrii ilegálně bojující koalice totiž oznámila úmysl vytvořit v kurdských oblastech na severovýchodě Sýrie „pohraniční stráž“ o 30 tisících mužích. Alespoň polovinu by prý měli tvořit Kurdové, druhou polovinu arabští bojovníci, nejspíš i včetně těch, kteří ještě nedávno bojovali v řadách Daeše. Prý už je vycvičen „první turnus“ těchto „pohraničníků“, v praxi asi 230 mužů. Časový horizont celé operace oznámen nebyl, nejspíš proto, že není zcela jasné, kde hodlá Pentagon sehnat zbývajících zhruba 29 770 mužů. A co víc, s přihlédnutím k dosavadním více než pochybným výsledkům podobných amerických „výcviků“ například v Afghánistánu, Iráku nebo i v samotné Sýrii by se celá akce dala možná dopředu označit rovnou za bublinu. Po formální stránce ale bude přece jen po kapkách generovat jakési „legitimní“ kurdské síly, které budou současně legitimizovat i americkou přítomnost v Sýrii, přinejmenším z pohledu Washingtonu… Smyslem je přitom s pomocí kurdských „pohraničníků“ a současných asi dvou tisíc příslušníků amerických speciálních jednotek zablokovat íránský transfer bojovníků a zbraní přes Irák do Sýrie a Libanonu, a potěšit tak spojence, jmenovitě Izrael a Saúdy, kteří sice válku v Sýrii prohráli, ale zkoušejí zachránit alespoň něco.

A padla kosa na kámen. Americký plán odmítli Rusové, kteří jsou prý připraveni podniknout „příslušná protiopatření“, Írán i Sýrie, která pohrozila vojenskou konfrontací s americkými silami a jejich vyhnáním ze svého území, byť je samozřejmě diskutabilní, zda by Damašek do války s USA opravdu „šel“. Pozoruhodné přitom je, že americký plán – přinejmenším podle tureckých médií – nepřijala ani Severoatlantická aliance, s níž prý nikdo nic nekonzultoval a proto má „obavy“.