Asi dva tisíce lidí se v jeho rodné Gamalíji severovýchodně od Káhiry přišlo modlitbou rozloučit s šajchem Omarem Abdel Rahmánem, který ve věku osmasedmdesáti let zemřel v americké vězeňské nemocnici. Pro některé muslimy to byl světec, pro jiné skutečný „princ džihádu“.

Omar Abdel Rahmán oslepl už v dětství a traduje se, že v jedenácti uměl korán nazpaměť. Vystudoval islámskou univerzitu Al Azhar v Káhiře, kde se setkal s ideologií Sajjída Kutba a Muslimského bratrstva. Stal se imámem a brzy proslul extremistickými kázáními, v nichž muslimy, kteří se nedrží doslovného znění koránu, označoval za odpadlíky, kteří si zaslouží smrt. Za kritiku prezidenta Gamála Abdel Násira skončil na osm měsíců ve vězení a po svém propuštění odjel na několik let do Saúdské Arábie, kde se ještě více zradikalizoval a současně získal kontakty na saúdské vedení a sítě sunnitského militantního islámu. Po návratu do Egypta začal už se saúdskými financemi v zádech vydávat fatwy podporující terorismus a stal se ideovým vůdcem Gamá´a Islamíja, Islámské skupiny, teroristické organizace, která se oddělila od „mainstreamového“ Muslimského bratrstva a má na svědomí až 1 200 obětí, včetně masakru v Luxoru z roku 1997. Když členové GI v roce 1981 spáchali atentát na prezidenta Anvara Sadata, byl Rahmán zadržen, ale nakonec skončil na svobodě, protože se neprokázalo jeho organizační napojení na atentátníky.

V 80. letech se šajch Rahmán – spolu s Ammánem Zavahrím, šéfem další odpadlické teroristické organizace, Egyptského islámského džihádu – vydali do Afghánistánu. Zavahrí se tam připojil k Usámovi bin Ládinovi a dnes je jeho nástupcem v čele Al Kajdy, Rahmán se přidal ke Gulbuddínu Hekmatjárovi, budoucímu lídrovi Tálibánu, který byl příjemcem milionů dolarů, jež CIA vydávala mudžáhidům na boj proti sovětské okupaci. (Mimochodem, Rada bezpečnosti OSN nedávno bez ohledu na veškeré jeho zločiny – v rámci „mírového urovnání“ afghánského konfliktu – proti Hekmatjárovi zrušila veškeré sankce a umožnila mu tak návrat z exilu.)

Po návratu do Egypta byl šajch Rahmán v roce 1990 zatčen a soud ho poslal do domácího vězení, odkud ale dál kázal – kazety s jeho projevy se daly bez problémů sehnat na káhirských tržištích. Posléze se ale Rahmánovi podařilo uprchnout do Súdánu, kde – za své zásluhy o rozvoj radikálního islámu v Afghánistánu – získal vízum do USA, podle dobových NYT prý „ilegálně“. CIA na tom ovšem nic „ilegálního“ neviděla – mezi lety 1986 až 1990 dostal americké vízum se souhlasem CIA celkem šestkrát, a to i na ambasádě v Káhiře. „V době, kdy dostával víza a přijížděl na americké území přes Saúdskou Arábii, Pákistán a Súdán, už byl dávno na americkém seznamu teroristů,“ podotýká například kariérní americký diplomat J. Michael Springmann ve své knize Visas for Al Qaeda.