Mám tady v Káhiře už dlouhé roky fakt dobrého kamaráda. Skoro bratra. A ten je nejstarší ze skutečných pěti bratrů. Coby hlava rodiny po smrti otce se sice oženil, ale zůstal doma, aby se staral o matku, stejně jako druhý nejstarší, ale mladší bratři po univerzitě vyrazili do světa. Jeden z nich je už roky manažerem v rozrůstajícím se plynárenském průmyslu v Alžírsku, další dělá cosi podobného v Perském zálivu a poslední, nejmladší, zůstal po stáži ve Francii, vzal si Francouzsku, mají děti, získal občanství a vesele si tam pingluje, protože k ničemu lepšímu se ani s vysokou školou nejspíš nedostane. Zato má ale čáku, že si bar, ve kterém dnes pracuje, jednou koupí, ujišťuje mě už roky káhirský kamarád, ale hrdost v jeho hlase často střídá nádech zklamání, protože už se z bratříčka prý stává „Francouz“, který nad Egyptem ohrnuje trochu nos.

Často si na ně vzpomenu v rámci evropských „diskusí“ o migraci: Které z těch bratrů ve světě považovat za „ekonomické“, a tedy jaksi nepřijatelné migranty, jak to rádi škatulkujeme u nás v Evropě? Ty dva, co pracují a dobře si vydělávají v Alžírsku a Kuvajtu? Možná, ale znám je, oni původně neodjeli proto, aby si nějak pohádkově přilepšili, ale hlavně proto, aby vůbec přežili a nezůstali na krku rodině, protože nezaměstnanost doma je stále ještě vysoká,  profesních příležitostí poskrovnu a otec je vždy učil, že bez práce prostě nejsou koláče. (Mimochodem, u egyptských břehů bylo loni objeveno obrovské ložisko zemního plynu, které nejenže může změnit energetická „pravidla hry“ v regionu, ale ve finále – třeba společně s masivními čínskými investicemi -- přivést oba bratry zase domů.) Nebo „Francouze“, který se podle všeho integroval a pro změnu nabourává naše neotřesitelné definice o „nepřizpůsobivých Arabech“? (Existují akademické studie, které tyto strašící „axiomy“ vyvracejí, ale kdo by dnes naslouchal nějakým expertům, že?)

Egypt je přelidněný, blíží se hranici 90 milionů obyvatel a nejlépe je to – v přímém přenosu, ale ne voyersky – vidět na jedné z dálnic v přelidněné, podle některých odhadů až pětadvacetimilionové Káhiře: v poklidu dopravní zácpy lze na digitálním megabillboardu s napětím sledovat, jak snad s každou půlminutou přichází na svět další „potomek stavitelů pyramid“. Nová zdejší oficiální studie k tomu pak konstatuje, že 98 procent mladých Egypťanů má větší tendenci emigrovat, aby si vylepšili životní podmínky, našli práci s vyšší mzdou a tím pádem si vytvořili předpoklady pro založení rodiny. Tradice oblasti totiž velí, že se mladý muž nemůže oženit, dokud nemá byt či dům, do něhož by nevěstu přivedl. Nezaměstnanost tak v mladých generacích vytváří silný sociální i sexuální tlak až přetlak. A to mimochodem může vysvětlit i to, proč je v migrační vlně valící se do Evropy obecně tolik mladých mužů: egyptská statistika to jen potvrzuje konstatováním, že mezi mladými, kteří o emigraci uvažují, muži tvoří celých 98 procent. (A mimochodem, všichni tu mají smartphony, mladí i staří, v džínách i kalábiji, a všichni v nich neustále něco študují…)