Veškeré luxusní hotely kolem Kremlu a Rudého náměstí hlásí plno – do Moskvy se svým více než tisícihlavým doprovodem na tři dny dorazil saúdský král Salmán. Je to vůbec první návštěva saúdského vladaře v Rusku, bez ohledu na skutečnost, že Sovětský svaz se v roce 1926 stal první zemí, která navázala diplomatické styky se Saúdy, tehdy ovšem ještě pod „hlavičkou“ Království Hídžázu a Nadždu. O deset let později Saúdové styky pod tlakem západu rozvázali a veškeré kontakty byly přerušeny až do rozpadu SSSR v roce 1991. Nynější přílet krále do Ruska je vyvrcholením „obrodného procesu“ ve vzájemných vztazích, byť ve skutečnosti není dílem demencí trpícího panovníka, jako spíš jeho ambiciózního syna a ministra obrany Muhammada bin Salmána, který se o diverzifikaci saúdských vztahů směrem k Rusku pokouší už od svého nástupu do nejvyšších pater moci.

Přesto má pobyt saúdského krále v Kremlu více než symbolický význam, neboť Saúdové bývali vždy jakýmsi „beranidlem“ Západu proti SSSR a potažmo Rusku, ať už je řeč o saúdském financování projektu CIA při utváření Al Kajdy k boji proti sovětské okupaci Afghánistánu, nebo stvoření „petrodolaru“ coby jediné „světové měny“, v níž se obchoduje s ropou, čímž si USA v posledních šesti či sedmi dekádách udržovaly globální hegemonii.

Ropa přitom podle všeho bude středobodem i saúdských rozhovorů v Kremlu. Saúdové a Rusko patří k hlavním světovým exportérům ropy a zisky z jejího prodeje tvoří zásadní – v případě Saúdů kritickou – část jejich příjmů. Jejich zájmy na světovém trhu se proto v mnohém nejen shodují, ale zajímavější je i míra oné shody – už jen fakt, že v souvislosti s loňskou dohodou mezi OPEC a Ruskem o snížení těžby a následném navýšení cen Rijád ani slůvkem nezmínil přetrvávající rozpory například v Sýrii, jasně dokazuje, že obě země jsou s to hledat a nacházet společnou „řeč o zisku“ bez ohledu na existující rozpory v jiných oblastech; nejnověji je prý Rusko připravené „škrtit“ těžbu ropy i pro příští rok.