Tereza Spencerová: První týden ruského „vstupu do války v Sýrii“

Na počátku bylo slovo. Poslední srpnový den s ním přišel Alex Fishman a izraelský portál Ynet, který bez uvedení zdrojů či jakýchkoli jiných faktů oznámil, že „ruské expediční síly“ jsou už v Sýrii a „v nadcházejících týdnech“ budou v zemi dislokovány „tisíce“ ruských vojáků, včetně „poradců, instruktorů, logistického personálu, technického personálu, příslušníků protiletecké obrany a pilotů, kteří budou létat se stíhačkami“. Mělo se přitom jednat o stíhací stroje Mig 29 a Jak 130.

Týž den si, mimochodem, několik desítek syrských migrantů našlo cestu do Norska přes Rusko – z tohoto směru je na jediném oficiálním pohraničním přechodu mezi oběma zeměmi opravdu nikdo nečekal.

1. září

Michael Weiss na americkém portálu Daily Beast téma ruského vojenského vstupu do Sýrie ze široka rozvedl s tím, že o něm nikdo v Pentagonu „nemůže mluvit“, což znamená, že „je to pravda“. K tomu přidal týden starou zprávu o ruském vyloďovacím plavidle třídy Alligator, které proplulo Bosporem „na cestě na neznámé místo ve Středomoří“, přičemž na palubě byly nákladní vozy Kamaz a pod plachtou se prý „rýsovala“ přinejmenším čtyři bojová vozidla pěchoty, načež, o dva dny později, byl „přinejmenším jeden“ BTR 82A jistým blogem, velmi podobným produkci neslavného Eliotta Higginse, „objeven“ na fotce pocházející (údajně) ze syrské pohraniční provincie Latakia.

Důležitější ale je, že konečně padla zmínka také o syrském listu Al Watan, který už 26. srpna oznámil ruské plány na vyslání vojáků do Sýrie a vybudování další základny, vedle už existující -- ještě ze sovětských časů -- námořní základny v Tartúsu. Nová základna by se prý měla nacházet v Džable, přímořském městě asi 25 kilometrů jižně od Latakie. Al Watan – v podání Daily Beast – oznámil, že Rusko nyní poskytuje režimu v Damašku satelitní snímky „a shromažďuje velké množství informací, které umožní studovat potenciální rozmístění mezinárodních sil pod patronátem OSN“. Syrský provládní list přitom ale navíc dodal, že do „Damašku dorazilo mnoho vojenských poradců“ a rozhodnutí sdílet se syrskou stranou satelitní snímky, „očekávané dlouhých pět let, postaví vojenskou situaci v Sýrii na hlavu“. Naznačil přitom, že shromažďování informací může mít i jiný cíl: „Kreml bude studovat případné zahájení separátní ruské operace nebo připojení se ke společné operaci států Organizace pro kolektivní bezpečnost, které se sejdou 15. září v tádžickém Dušanbe“. Mimochodem, pokud se Rusko opravdu až nyní rozhodlo sdílet se Sýrií satelitní snímky z bojiště, vrhá to zcela nový pohled na „všestrannou“ ruskou pomoc Bašáru Asadovi v uplynulých čtyřech letech.

Za připomínku nicméně stojí, že velitel ruských výsadkových sil generál Šamanov už v květnu oznámil připravenost vyslat své jednotky do Sýrie, ale Kreml jeho iniciativu vzápětí odmítl s tím, že Damašek o nic takového nepožádal.

2. září

Kreml zprávy o „expedičních jednotkách“ popřel, autor původní zprávy Ynetu, Alex Fishman, odmítl potvrdit důvěryhodnost svého nejmenovaného zdroje, načež zprávu izraelského portálu podpořil dokonce Islámský stát, když zveřejnil fotky bojových letadel na modrém nebi. Jednalo se o bezpilotníky Pčola 1T a nejspíš o stíhačky Suchoj 34 a 27.

Týž den syrská televize odvysílala záběry, na nichž ruští vojáci údajně v regionu přímořské Latakie bojují po boku syrských jednotek, nicméně třeba britští experti nebyli s to potvrdit, zda se jedná o oddíly ze základny v Tartúsu, o nově dislokované příslušníky armády, nebo členy soukromých žoldnéřských agentur, a vlastně ani to, zda záběry pocházejí z Latakie. Jediné, co je z nich jasné, je slyšitelná ruština.

To už se neudržel český ministr obrany Martin Stropnický a vložil se do věci, zřejmě jako vůbec první politik na světě. Prohlásil, že „je dost pravděpodobné“, že Rusko „asi“ zahájilo vojenské operace v Sýrii.

3. září

Veledůležitá -- a na pohled s tématem nesouvisející -- zvěst, jejíž význam je zatím podceňován – rodiny diplomatů a amerických vojáků žijících v okolí turecké letecké základny v Incirliku „dostaly svolení k odjezdu“ zpět do USA, a to kvůli blíže nespecifikovaným obavám, že na základnu zaútočí „osamělí vlci“ z blíže raději nespecifikované „smečky“, byť řeč může být jen o Islámském státu. (Protože se v USA množí „šílené“ hlasy, že s Al Kajdou je třeba jednat). Asi 3500 amerických vojáků dislokovaných v Iráku týž den dostalo příkaz, aby se připravili na případný chemický útok Daeše.

4. září

Spojené státy oficiálně odmítají potvrdit, zda mají k dispozici zpravodajské informace, které by potvrzovaly, že Rusko posiluje svou vojenskou přítomnost. Varují ale, že „jakákoli vojenská podpora Asadovu režimu, ať už za jakýmkoli účelem a ať už ve formě vojáků, dodávek letadel, zbraní nebo financování, je jak nestabilizující, tak kontraproduktivní“. Pro americkou „válku proti Islámskému státu“ nic takového neplatí.

Ruský portál Vojennyj Informator bez uvedení zdrojů oznámil, že do Sýrie dorazil „omezený kontingent“ ruských ozbrojených sil a zaujal pozice u Latakie a Damašku, ještě před ním měly dorazit oddíly protivzdušné obrany, které mají nové ruské základny krýt. Ačkoli podle VI „už Rusko nemůže déle svou vojenskou přítomnost v Sýrii skrývat“, Vladimir Putin trvá na svém, že o vyslání jednotek „zatím nebylo rozhodnuto“, prioritou je prý vytvoření „mezinárodní protiteroristické koalice“, o níž mluvil s hlavami USA, Turecka, Saúdské Arábie, Jordánska, Egypta a dalšími. K případnému ruskému vstupu do boje proti Daeši konstatoval: „Je to svébytné téma a vidíme, co se nyní odehrává – americké letectvo nanáší určité údery. Jejich efektivita zatím není vysoká. Mluvit ale o tom, že jsme připraveni dnes cosi udělat, je předčasné. Beztak poskytujeme Sýrii dostatečně seriózní pomoc technickou, stejně jako pomáháme výcvikem vojáků, dodávkami zbraní.“

Přitom Putin oznámil, že je Bašár Asad připravený jít do voleb, kterých by se zúčastnila i „zdravá“ opozice, a případně se s ní podělit o moc. To ale v zásadě není nic nového, neboť nebojující domácí opozice v syrském parlamentu nebo v Asadově vládě už zasedá pár let a „nezdravá“ opozice typu Al Kajdy či Daeše nemá o volby zájem. Problém tak spočívá v Západem podporované opozici exilové, která volby v Sýrii odmítá, neboť nemá uvnitř Sýrie prakticky žádnou podporu, celou dobu války stojí na útočící straně a v hlasování by tak zcela jistě propadla.

Na druhou stranu lze Putinovo prohlášení o volbách -- a z nich vyplývající povinnosti akceptovat část dosud odmítané opozice -- považovat i za podrážděnou reakci na rozhovor Bašára Asada pro libanonskou televizi Al Manar, v němž prohlásil, že Rusko nebo Írán své spojence, tedy Sýrii, „nikdy neopustí“. Více méně tím jako by Kreml zavázal k dalšímu postupu v době, kdy se ruské vedení neřídí ideologiemi, ale pragmatismem a vlastními strategickými zájmy.

A když už padla zmínka o blížícím se jednání v Dušanbe: Ruské oddíly, které na základě smluv působí v Tádžikistánu, byly uvedeny do stavu zvýšené bojové pohotovosti. Náměstek tádžikistánského ministra obrany generál Mirzo Nazarzod, někdejší polní velitel islamistických oddílů, totiž se skupinou asi 130 vojáků zaútočil na budovy ministerstva obrany a vnitra, při přestřelkách zahynulo nejméně deset policistů a Spojené státy zavřely v Dušanbe svou ambasádu. Měla to být Nazarzodova reakce na oficiální zákaz islamistické strany a potenciální zátah na místní islamisty. Pro Tádžikistán je to další politický a bezpečnostní otřes, poté, co velitel místních speciálních sil Gulmurod Chalimov v květnu dezertoval k Daeši.

5. září

Do informačního proudu, který nastolil Ynet, vstoupily britské listy The Times a The Telegraph, který z Putinových slov o pokračující vojenské pomoci Sýrii vyčetl potvrzení, že Rusko vyslalo do Sýrie armádu. Podle švédského Dagens Nyheter jsou jejich závěry, stejně jako všech předchozích, předčasné.

Bývalý ukrajinský poslanec Andrij Senčenko vše kouzelně zamotává prohlášením, že Rusko do Sýrie vysílá jednotky tvořené vojáky, kteří z řad ukrajinské armády na Krymu „zrádně“ přešli do té ruské.

Situaci v Sýrii se věnoval telefonát amerického ministra zahraničí Johna Kerryho s ruským protějškem Sergejem Lavrovem, v němž „projednávali cíle boje proti IS a dalším teroristickým skupinám, stejně jako spolupráci při podpoře snah OSN o nastolení politického procesu v Sýrii v souladu se závěry ženevského komuniké z 30. července 2012.“ USA a Rusko prý považují IS za společnou hrozbu, ale rozcházejí se v názoru, jak s ní bojovat, shrnul poté Lavrov, zatímco Kerry varoval, že ruský vstup do války v Sýrii může celý „konflikt dále eskalovat, způsobit větší počet civilních obětí, navýšit počty uprchlíků a vést k riziku konfrontace s koalicí proti IS, která v Sýrii operuje“. Jinými slovy, podle Washingtonu hrozí, že se Rusko s USA vojensky střetne v Sýrii o to, zda je třeba Daeš porazit, nebo proti němu „bojovat“ jako dosud, na principu „hlavně neublížit“. Ruské ministerstvo zahraničí je z amerického pobouření nad zbrojními dodávkami do Sýrie perplex, podotýká, že totéž přece Rusko dělá po celou dobu války, neboť Sýrii v boji proti teroristům „podporujeme, podporovali jsme je a budeme je podporovat“.

Mimochodem, po roce amerického způsobu „válčení“ proti Daeši vojenská kapacita teroristů nijak zásadně neklesla, zato při více než sedmi desítkách náletů americkém letouny zabily stovky civilistů, jejichž skutečný počet ale Centrální velení amerických ozbrojených sil tají (a vlastně je ani nevyšetřuje). A k tomu Australané ve své stejně vedené „válce proti IS“ zabili už letos v lednu v Iráku nejméně tři desítky civilistů, zatímco Británie se chlubí tím, že při jednom ze svých náletů zabila jednoho britského občana, příslušníka Daeše, byť není moc jasné, jak to mohou v Londýně s takovou jistotou vědět. A co víc, nálety v Sýrii premiérovi Cameronovi výslovně zakázal jeho parlament. Ale to jen na okraj; zpět k tématu.

6. září

Rozjíždí se už zmíněný Vojennyj Informátor a znovu důsledně bez uvádění zdrojů: ruští ženisté prý kousek od Latakie začali s výstavbou základny pro zhruba tisíc vojáků, přičemž Rusko státy na trase požádalo o přelet vojenského materiálu. Spojené státy prý vyzvaly prozatímní řeckou vládu, aby přelety nepovolila, ale Řekové americký požadavek odmítli. K syrským břehům navíc vyplula nákladní loď s vojenskými náklaďáky a materiálem pro výstavbu základny.

A znovu je tu Michael Weiss na Daily Beast: Ruští důstojníci prý vysedávají po damašských restauracích se svými íránskými a syrskými kolegy, další „nejmenované zdroje“ viděly ruské vojáky v uniformách, další pak ruské vojenské kolony; dají se dohledat i fotky „Rusů vyslaných Moskvou, aby zabíjeli Syřany“, tedy Daeš, Al Kajdu atd.

Zabombardovat si v Sýrii chce také Francie, která zároveň – a shody náhod ve vysoké politice neexistují – ale za odměnu Rusku (tedy jako protiváhu „expedičním silám“ v Sýrii) nabízí vyhlídku na zrušení unijních sankcí už do konce letošního roku. Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová tvrdí, že (s výjimkou Ukrajiny) si EU s Ruskem v mezinárodních problémech, tedy kolem Íránu, situace na Blízké východě nebo v imigrační krizi, velmi rozumí, byť přitom alsoučasně podotýká, že v „budoucí Sýrii“ není pro Bašára Asada místo. Není jasné, co v tomto případě vlastně znamená „budoucnost“ a kdo vlastně dal EU, která má sama svých problémů nad hlavu, právo vůbec rozhodovat o tom, kdo bude nebo nebude v Sýrii někdy vládnout.

John Kerry má znovu obavy z mediálních zpráv o „posilování ruské vojenské přítomnosti“ v Sýrii.

Do věci (i snaha se cení!) vstupuje Bohumil Sobotka, podle něhož je třeba zapojit Rusko do řešení syrského problému a související imigrační vlny.

7. září

USA oznamují, že „natlakují“ své plány na výcvik „umírněných syrských rebelů“, jejichž první várka vyslaná do Sýrie dopadla neslavně a další adepti v zásadě nejsou po ruce.

Gordon Duff z amerického Veterans Today nabízí zcela jiný obrázek, než Michael Weiss a Daily Beast. Syrské vedení si prý stěžuje, že ho Rusové a Íránci nechávají na holičkách a soustředí se na jiné mezinárodní „handly“, které jsou pro ně výhodnější. A veškeré syrské zprávy o navyšování ruské vojenské přítomnosti prý mají tuto skutečnost jen zakrýt. V každém případě Duff poukazuje na „příznačně nepochopitelné“ mlčení Ruska vůči pokračující turecké podpoře Daeši (a útokům na Kurdy) nebo vůči izraelským náletům na syrské pozice u Golan, což jsou opravdu témata „do pranice“.

Čínský Global Times otevřeně ukazuje na Západ, který je zodpovědný za chaos na Blízkém východě, a konstatuje, že by si měl také svůj binec uklidit. Je jasné, že Západ nic takového v plánu nemá, a ani to nejspíš už nedokáže, nicméně je očividné, že Peking v otázce Sýrie a Iráku stojí za Moskvou.

Takže tu máme první týden „ruské vojenské expedice“ do Sýrie. Suma sumárum: nové ruské jednotky – tedy kromě „starých“ mariňáků z Tartúsu, pilotů, kteří létají syrskými stíhačkami už dlouho a kromě vojenských „instruktorů“ (bůh suď, co to znamená a čeho všeho se účastní) v Sýrii jsou/nejsou – stejně jako třeba tam chtěli/nechtěli cosi dělat francouzské „commandos“. Pokud by tam ale opravdu byly, Západ je očividně nervózní z toho, že by opravdu začaly bojovat a mohly porazit Islámský stát, slíznout smetanu, ukázat na naši morální bídu a uštědřit dosud hegemonickému Západu další geopolitickou prohru. A to se nesmí stát, a tak lze předpokládat, že válka v Sýrii bude pokračovat „až do posledního Syřana“. A bude zajímavé sledovat, zda Západ na Rusko kvůli (teoretické?) snaze porazit Daeš, neuvalí sankce. A Evropa se mezitím bude dál hroutit pod vlnou uprchlíků; Spojeným státům to až tolik nevadí. Je to zkrátka totální selhání evropského zdravého rozumu.

A jak tedy nejlépe poznat, co jsou jen řeči, lži nebo fámy? Můj výčet nemůže být dokonalý, ale přesto – pro odlišení faktů a fám se nabízí pohled na bojiště. Na jedné straně syrská armáda spolu s Hizballáhem prý dál „očišťuje“ Zabadání na hranici s Libanonem, postupuje v Idlíbu nebo u Kunejtry, ale současně prý Daeš obsadil poslední vládou kontrolované ropné pole v centrální Sýrii a je prý už skoro na dohled nejdůležitější dálnici v zemi, té která spojuje Damašek s Bejrútem. Takže situace je klasicky, už třetím rokem, jako na houpačce. Pokud by tam ruské oddíly byly, nebylo by to přece jen trochu jinak? Nebo tam ruští vojáci přijeli, aby si s těmi místními jen popili po hospodách?

PS. Syrské soukromé aerolinky Cham Wings rozšiřují své destinace z Damašku. To není míněno jako reklama, ale jen spíš jako připomínka, jak málo toho o realitě Sýrie dnes víme.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami