Migrační vlna valící se přes Řecko do Evropy byla sice uzavřením „balkánské cesty“, tedy hranic Slovinska, Chorvatska, srbska a Makedonie, což značí, že „Evropa“ získala čas se nadechnout a zkusit se zamyslet, což se to s Tureckem ve skutečnosti dojednala. Kdo si umí v praxi představit masové deportace desítek tisíc lidí z Řecka do Turecka, nemluvě o jejich legálnosti? A především, dokud pokračuje válka v Sýrii, přívaly uprchlíků budou pokračovat. Evropa si Turecko zvolila za svůj „nárazník“, čímž se ovšem vědomě vydala Ankaře „v plen“, a pokud vláda prezidenta Recepa Erdogana sehraje svůj part dobře, získá už letos v létě přinejmenším bezvízový režim a výhledově snad i členství v EU.

Ponechme stranou miliardy, které k tomu navíc EU v rámci outsourcování represe Turecku za „koncentrování“ běženců zaplatí, neboť peníze jsou jen peníze a tiskárny cenin v době „kvantitativního uvolňování“ beztak běží na plné obrátky. Nemá smysl moc mluvit ani o turecké podpoře Daeši nebo Al Kajdě v Sýrii, čímž Ankara vědomě prodlužuje válku a s ní i prodlužuje i uprchlickou krizi, protože ani to Evropě v prohlubování vztahů očividně nebrání – Angela Merkelová bez ohledu na tuto očividnou kontradikci mluví o „průlomu“ v řešení migrační krize. A zjevně nemá velký význam mluvit o Erdoganově rozmáchlému ataku proti kritickým médiím nebo o jeho brutální válce proti vlastním kurdským občanům, do níž jsou nasazovány polovojenské „eskadry smrti“, protože ani to Evropě v prohlubování vztahů očividně nebrání.

Poslední týdny přitom ale odhalují ještě další tvář Turecka, které míří do Evropy. Příkladem budiž například stále „módnější“, byť stále ještě ilegální  mnohoženství. Jak konstatuje španělský portál Público, platí to zvláště pro venkovské a regiony hraničící se Sýrií. Polygamie je sice v Turecku stále oficiálně zakázaná, ale dvě a více sexuálních otrokyň mají často i činovníci Erdoganovy vládní strany AKP, jimž tyto sňatky posvětí imám bez ohledu na platnou legislativu.

V současnosti jsou v Turecku asi dva miliony uprchlíků ze Sýrie, ale jen asi desetina z nich přežívá v táborech, ostatní se musejí protloukat sami. Jejich děti nemají šanci chodit do škol, naopak často končí jako otroci – dětskou práci ve svých továrnách Turecku už přiznaly například oděvní značky H&M nebo Next. V těchto bezútěšných podmínkách se daří i sexu s dětmi. Público s odvoláním na turecké feministické organizace konstatuje, že od roku 2011 už v Turecku porodilo nejméně 70 tisíc syrských děvčátek ve věku 12 až 13 let, mnohé z nich se i pak živí prostitucí za pár drobných, aby uživily své děti nebo rodiče. Problémům přitom čelí i původní turecké manželky, jejichž muži si domů přivádějí malé či mladé Syřanky, a tak mezi nimi roste i počet sebevražd.