Tereza Spencerová: Rodrigo Duterte a postamerický svět

11.10.2016 9:40

Po Blízkém východě, kde USA svůj ústup z pozic maskují hlasitými pohrůžkami, se dramaticky mění situace i na další regionální šachovnici.

Tereza Spencerová: Rodrigo Duterte a postamerický svět
Foto: archív autora
Popisek: Rodrigo Duerte

„Povedu Filipíny novým směrem, svrchovaným a nezávislým na Spojených státech,“ prohlásil buřič Rodrigo Duterte krátce poté, co drtivě zvítězil v květnových prezidentských volbách. A jak řekl, tak udělal. Pokud se někomu zdálo, že Filipíny navěky zůstanou americkou „nepotopitelnou letadlovou lodí“ v Tichomoří, tak se asi v posledních měsících nestačí divit. Dutertemu se rychle podařilo ovládnout klíčové státní instituce a s masovou podporou veřejnosti i občanských skupin a hnutí mění zahraničněpolitickou orientaci Filipín až neuvěřitelně.

Svůj diplomatický debut si Duterte, který sám sebe považuje za „socialistu“, odbyl na summitu Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN), kde od něj mnozí nejspíš čekali mírnější rétoriku, než s jakou se ohání doma, ale výsledek byl přesně opačný. Zatímco přijímal rotující předsednictví v ASEAN, pochválil členské státy za zdrženlivost ve sporu s Čínou o Jihočínské moře, zato před Spojenými státy, jejichž prezident Barack Obvama byl zrovna na své poslední cestě po Asii, si nebral servítky.

Jak připomíná Peter Lee na Asia Times, americká a s nimi i ostatní západní média se snažila situaci zachraňovat alespoň tím, že celou Duterteho tiskovou konferenci „ořezala“ na jeho konstatování, že Obama je „son of bitch“, čili zkurvysyn. Byl to zjevný pokus vykreslit filipínského prezidenta jako pouhou vulgární figurku, aniž by veřejnost získala celý obraz.

Rtuťovitý filipínský prezident přitom hned zkraje zkritizoval reportéra Reuter´s, který měl za to, že Duterte přece musí odpovídat na dotazy Baracka Obamy a jiných ohledně obětí v nové filipínské „válce proti drogám“. „Je mi u prdele, jestli se někdo stará o moje chování,“ prohlásil. „Jsem prezident svrchovaného státu, který už dávno není kolonií. Nemusím se zodpovídat nikomu s výjimkou filipínského lidu. Musíte to respektovat, a ne po mně jen házet otázkami.“

Kritika Duterteho protidrogových „eskader smrti“, které po prvních sto dnech mají na svědomí asi 3600 lidských životů, je samozřejmě na místě, nicméně není od věci mít současně na paměti například americké eskadry smrti ve Vietnamu, Kolumbii, Hondurasu, Iráku a dalších zemích. Podle filipínského prezidenta USA nemají morální právo popotahovat ho kvůli lidským právům, i kdyby jen kvůli krvavým represím proti hnutí Moro na jeho domovském ostrově Mindanao. CNN se pokusila zachránit situaci, když americkým divákům (a vlastně i zbytku světa) podsunula, že ve skutečnosti je to otázka „jen“ asi 600 mrtvých, zatímco už do vysílání nepustila Duterteho slova o 600 tisících mrtvých. Je přitom pozoruhodné, že tento údaj je sám o sobě velmi konzervativní, protože podle některých odhadů americká armáda na jihu Filipín zabila přes 1,4 milionu lidí.

Mimochodem, brutální potlačení muslimských Moro během třiceti let na přelomu 19. a 20. století nespočívalo jen ve vraždění civilistů a aplikaci kolektivní viny, ale také v mučení – právě na Mindanau americká armáda do svého arzenálu zařadila dnes tolik diskutovaný waterboarding a magazín Life v květnu 1902 tuto mučící techniku zařadil dokonce na obálku.

Dějiny a současnost

Po druhé světové válce, kdy Filipíny přestaly být formálně americkou kolonií, Spojené státy dál podporovaly vládnoucí římskokatolický establishment v Manile v pokračování represí. Není to žádná vzdálená historie, protože až nyní Duterte doufá, že se mu podaří dosáhnout mírové dohody s Islámskou osvobozeneckou frontou Moro (MILF). A důvod, proč Mindanao „stále hoří“, jsou historické zločiny Spojených států, připomíná Duterte.

Filipínský prezident prý navíc podezírá USA z organizace série pumových útoků v jeho domovském městě Dával v roce 2002, které měly podle všeho poskytnout centrální vládě v Manile záminku k vyhlášení výjimečného stavu a další ofenzívě proti MILF. Právě tehdejší exploze jsou podle mnohých pozorovatelů jedním z motivů Duterteho nedůvěry vůči USA a jeho odporu proti dalším americko-filipínským manévrům na Mindanau – ty letošní už pomalu končí a „jsou poslední“, slíbil veřejnosti před pár dny, načež posléze vyzval Spojené srátám aby své speciální oddíly rychle z Mindanaa stáhly. „Dokud budeme se Spojenými státy, mír na Mindanau mít nebudeme,“ prohlásil. „To se toho ostrova klidně můžeme vzdát.“

Na počátku září bomba na tržnici v Davau zabila 14 civilistů a okamžitě se objevily spekulace, že to mohl být pokus o atentát na Duterteho, který byl zrovna ve městě. Filipínská komunistická strana (CPP) z atentátu obvinila Spojené státy, a i když se k masakru přihlásila islámská teroristická skupina Abú Sajjáfa, nemusí být CPP až tak daleko od pravdy. Jak připomíná Asia Times, Abú Sajjáfa tvoří islamističtí ozbrojenci nebo jen pouzí kriminálníci rekrutovaní z řad filipínských muslimů, které CIA v 80. letech minulého století vozila do Afghánistánu k boji proti sovětské okupaci. Po návratu do vlasti se stali silou, kterou si Spojenými státy podporovaná vláda v Manile najímala na špinavou, nebo lépe, nelidskoprávní „práci“ proti MILF. A Duterte je rozhodnutý právě tyto síly zničit i bez americké pomoci, přesněji „doslova je sežrat zaživa“.

Takový byl rámec Duterteho vystoupení při příletu na summit ASEAN do Laosu, z něhož v západních médiích zbyl jen onen son of a bitch…

Hnědí bratříčci

Barack Obama tehdy zrušil jejich vzájemnou schůzku a Manila se snažila skandál zmírňovat projevenou „lítostí“, na což Washington reagoval vlídným ujištěním, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou „dál pevné jako skála“ a že si Obama Duterteho slova „nebere osobně“. Nějakou dobu se zdálo, že je krize zažehnána, nicméně Duterte se nevzdal a naznačil, že je připravený posilovat vojenské vztahy s Čínou a Ruskem. „Podle Duterteho se Filipíny ve vztahu k bývalým koloniálním pánům z USA ocitly v bodě, odkud není návratu, a tak chce posílit vztahy s jinými, a vybral si dvě globální mocnosti, které s Washingtonem na mezinárodní scéně soupeří,“ shrnula agentura Reuter´s. „Nejsem připravený zcela zpřetrhat vztahy s USA, ale otevřít nové aliance,“ prohlásil Duterte. Jeho ministr zahraničí Perfecto Yasay ale zdůraznil: „Žádám naše americké přátele, americké vůdce, aby se podívali na naše touhy. Nemůžeme donekonečna být jen malými hnědými bratříčky Ameriky… Musíme se rozvíjet, musíme růst a stát se dospělými bratry našeho vlastního národa.“

Koncem měsíce zamíří Rodrigo Duterte do Číny, jako vůbec první filipínský prezident v dějinách. Chce alespoň zahájit normalizaci vztahů mezi Pekingem a dosud Washingtonem ovládanou Manilou, což Čína zatím oceňuje otevíráním svého trhu. Při obecnějším pohledu se to ale zdá být novou normou, na kterou by si USA měly začít zvykat. Bez ohledu na územní spory v Jihočínském moři totiž Duterteho Manila pragmaticky volá po dialogu a posilování vztahů s Čínou, což má podle všeho velký ohlas i v rámci ASEAN, jehož členové do války proti Pekingu jen na povel USA jít rozhodně nechtějí.

Na druhou stranu je filipínská společnost nejvíce proamerická na světě a jádro tamních bezpečnostních sil, armády nebo médií má na USA pevné vazby. Není tak zatím jasný osud smlouvy „o rozšířené obranné spolupráci“ (EDCA) mezi USA a Filipínami nebo amerického plánu z letošního jara využívat vedle letecké základny Clark a námořní Subic Bay dalších pět filipínských vojenských základen. Minulý týden nicméně Duterte obvinil USA, že nechtějí Filipínám prodat některé druhy zbraní, pohrozil znovu „zpřetrháním vztahů“ a ještě navrch poslal Obamu „do pekla“, protože Manila si „přece“ může koupit zbraně v Číně nebo Rusku. Po dekádách totální závislosti na zbrojních dodávkách z USA by čínské a ruské zbraně filipínské armádě nebyly asi až tolik k užitku, nicméně klíč beztak podle všeho spočívá v otázce, zda Duterte sáhne i na EDCA – tedy na jeden z hlavních nástrojů tolik omílaného a beztak už nevydařeného amerického „pivotu“ do jihovýchodní Asie. V takovém případě nelze vyloučit, že i Filipíny prožijí přinejmenším pokus o „změnu režimu“, k níž už některá vlivná americká média více méně připravují argumentaci. „Čína tvrdí, že si o mně dělá starosti. A nabídli mi letadla,“ prohlásil k tomu Duterte, zatímco jeho vláda na základě „důvěrných informací z USA“ mluví o tom, že filipínská opozice vedle protivládních kampaní už připravuje puč.

Nicméně, i kdyby se Rodrigo Duterte smlouvy EDCA ani nedotkl a ponechal ji v platnosti, lze konstatovat, že vztahy mezi USA a Filipínami vstupují do kvalitativně nové fáze, v níž čím dál větší roli hrají Čína s Ruskem. Po Blízkém východě, kde USA svůj ústup z pozic maskují hlasitými pohrůžkami, se tak dramaticky mění situace i na další regionální šachovnici. Vítejte v postamerickém světě.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…