Jen necelý den vydržel ve funkci designovaný jemenský premiér; rezignoval poté, co ho hútijští rebelové, kteří od konce září ovládají hlavní město San´á, obvinili, že je loutkou USA, a vyzvali k celonárodním protestům, které by „tuto chybu“ napravily. „Nyní potřebujeme někoho nezávislého, kdo by převzal za Jemen v přechodném období zodpovědnost,“ konstatoval lídr rebelů Abdalmalik Hútí.

Šíitští Hútíové moc v zemi dál nepřebírají, oficiálně ji ponechávají v rukou prezidenta/generála Hádího, nicméně je zřejmé, že rozhodují o dalším vývoji v zemi. Někdejší vzbouřenecká skupina ze severojemenské Sa´ady tak za deset let od svého vzniku prošla zásadní proměnou a z pozice lidového revolučního hnutí nyní nabírá na dynamice. Postavila se do čela odporu proti vládě v San´á, donutila k demisi původního premiéra a přiměla k útěku i jeho dlouholetého ochránce a šedou eminenci jemenské politiky generála Alího Mohsína Ahmara. A to vše dohromady značí nejen kapitulaci dosavadních mocenských struktur v Jemenu, ale i rozpad tamního radikálně islamistického politického středobodu, strany Al Islá, která od svého vzniku v roce 1994 byla nejen střechovou organizací pro Muslimské bratrstvo a další saláfistické síly, ale dařilo se jí vytvářet i vlastní „stát ve státě“. Hútíové to vše nyní rozmetali jako domeček z karet, čímž mimochodem oživili i jihojemenský separatismus. Zdá se tak, že tři roky po propuknutí arabského jara Jemen začíná své emancipační procesy prožívat až teď.

To vše se děje bez zahraničních vlivů, nebo lépe, zahraničním vlivům navzdory. Je proto otázkou, jak dlouho bude Jemencům umožněno řešit si své vlastní -- roky neřešené -- problémy.   

Ztráta jistot

Jemen byl celé dekády jižním „zadním dvorkem“ Saúdské Arábie a jinak stále rozhádanější Rada pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC) na hútijský triumf v San´á reagovala ostře formulovaným prohlášením, podle něhož „nebude nečinně sedět tváří v tvář zahraniční intervenci“. Míněna je nikdy a ničím nedoložená vojenská či finanční podpora, kterou Hútíům coby svým souvěrcům údajně poskytuje šíitský Írán. Konkrétní pomoc Hútíům sice doložit nelze, na druhou stranu je ale jisté, že Írán situaci v Jemenu ovlivňuje, a poslední vývoj dokazuje, že Saúdy, kteří vše řešili jen rozdáváním milionů a miliard, vcelku elegantně přehrál a dal jim najevo, že by se měli raději soustředit na své vlastní problémy a nepomáhat už při rozdmýchávání dalších konfliktů v Iráku a Sýrii. A situace v Jemenu Saúdy nejspíš opravdu děsí – nabízí se totiž představa statisíců chudých Jemenců, kteří přes 1400 kilometrů dlouhou a prakticky nestřeženou společnou hranici ilegálně zaplavují Saúdskou Arábii a v jejich řadách budou nejen nenávidění šíité, ale vcelku očekávatelně i lidé vyznávající filosofii Al Kajdy. To by mohlo být tou poslední kapkou, která by nastartovala vzpouru i v Saúdské Arábii – se stále mohutnějšími protesty se královská rodina, respektive její policie, ostatně musí vypořádávat už nyní.