Ani takřka 60 let po atentátu na Johna F. Kennedyho neutichají pochybnosti o okolnostech jeho smrti, přičemž hlavní pochybnosti se dál točí kolem otázky, zda oficiálním vyšetřováním určený vrah, Lee Harvey Oswald, jednal na vlastní pěst, nebo zda byl atentát ve skutečnosti spiknutím vycházejícím z nejvyšších mocenských kruhů. Nově do ohně diskusí přilil olej David Talbot, respektovaný novinář a někdejší první šéfredaktor amerického magazínu Salon, životopisnou knihou Ďáblova šachovnice: Allen Dulles, CIA a vzestup americké tajné vlády.

Talbot zkoumá Dullesův vzestup od diplomata a právníka až na vrchol CIA, z něhož později řídil některé z nejslavnějších „špinavých“ akcí špionážní agentury. Ochrannou ruku nad ním držel jeho starší bratr John Foster Dulles, který ve vládě Dwighta Eisenhowera zastával funkci ministra zahraničí. Právě v té době Allen stanul v čele CIA a vytrval na svém postu i po větší část vlády Johna F. Kennedyho. Podle Talbota Kennedy zprvu agendu CIA podporoval, ale postupně, přinejmenším od krachu invaze do Zátoky sviní, začal stále agresivnější plány agentury proti Kubě odmítat. „Zátoku sviní ještě přijal, ale neměl v úmyslu přejít k plnohodnotnému americkému vojenskému útoku proti Kubě,“ shrnul Talbot svá zjištění v rozhovoru pro Democracy Now. „Přesně to ale měla CIA v plánu. Doufali a plánovali, že mladý prezident Kennedy, po krachu invaze na plážích Zátoky sviní, bude donucen vyslat mariňáky a letectvo ke svržení Castra.“

Kennedy se ale vzepřel, protože nechtěl nechat zatáhnout Spojené státy do jaderné války? A to byl podle Talbota „počátek Kennedyho rozchodu“ se CIA. Prezident po porážce v Zátoce sviní Dullese z čela CIA v listopadu 1961 odvolal, ale nová biografie připomíná, že Dulles si uchoval vazby na vysoké vládní činitele a tím i vliv na americkou politiku, přičemž položil základy tajné antikennedyovské stínové vlády, která upřednostňovala korporátní zájmy před zájmy státu či demokratickou vládou. Její chod měl Dulles řídit ze svého domova v Georgetownu. Mnozí lidé, kteří tam za ním jezdili, včetně například Howarda Hunta, který na smrtelné posteli popsal mnohé z tehdejších událostí, se později dostali do hledáčku sněmovního výboru, který se ještě v roce 1976 atentátem na Kennedyho zabýval. „Většina Američanů o tomto vyšetřování ani neví, mají za to, že poslední oficiální zprávou byly závěry Warrenovy komise z roku 1964,“ připomíná David Talbot. „Kongres ale vyšetřování opravdu obnovil a dospěli k tomu, že byl Kennedy zabit v důsledku spiknutí.“