Zatímco se dnes na vládním území v Sýrii tvořily fronty u volebních místností, frontičky se tvoří také před vstupy do luxusních ženevských hotelů, kam se k dalšímu kolu „mírových rozhovorů“ o Sýrii sjíždí pestrá směsice zúčastněných stran. A zatímco syrská vláda může k jednáním vyslat delegaci sice s několikadenním zpožděním, ale za to s aktuální imagí volební „státotvornosti“, nic dalšího už jisté není. Tedy kromě faktu, že se „mírové rozhovory“ budou konat s reálnou vidinou opětovného propuknutí války. Neboť „zastavení nepřátelských akcí“ sice více méně oficiálně platí a přidávají se k němu stále další a další města, současně však eskalují i boje. A co víc, jsou to boje nepřehledné.  

Syrská armáda se svými spojenci koncem března z rukou Daeše osvobodila historickou Palmyru a posléze i převážně křesťanský Karjatajn, přičemž dál „začišťuje“ oblasti v provincii Homs. Potud se dá vše ještě chápat, stejně jako to, že vládní ofenzívy využili protivládní rebelové – koalice kajdistické Fronty al Nusrá a „umírněných“, kteří se původně zavázali dodržovat příměří -- v provincii Aleppo, kde ovládli několik vládních pozic a obsadili jednu vesnici. K tomu se na sociálních sítích k bojům proti vládním jednotkám přihlásily i další ozbrojené skupiny, které závazek příměří původně přijaly.

Tady už se to začíná zamotávat.Vláda v Damašku reagovala anulováním „příměří“ v některých oblastech provincie Aleppo a oznámila, že připravuje ofenzívu k dobytí ztracených pozic. Přitom tvrdí, že Rusko takový postup podporuje, ačkoli Moskva útok na město Aleppo jako takové nemá v plánu; místo toho upozorňuje, že se prý v regionu soustředilo na 10 tisíc teroristů z Fronty al Nusrá, což je syrská frančíza Al Kajdy. Novinkou zdá se být skutečnost, že v rámci přípravy ofenzívy k syrským jednotkám poprvé dorazili íránští „armádní poradci“, protože až dosud se Íránci do bojů v Sýrii zapojovali „jen“ prostřednictvím oddílů Revolučních gard.

A zamotává se to ještě víc. Na Frontu al Nusrá totiž začíná útočit také americké letectvo, byť Pentagon ještě před pár dny odmítal položit rovnítko mezi Nusru a její střechovou Al Kajdu. Nyní se ale USA hlásí k zabití jednoho ze starých spolubojovníků Usámy bin Ládina a nyní mluvčího Nusry Abú Fíráse Súrího. Je zajímavé, že Súrího zabití si už předtím připsalo syrské letectvo, nicméně, ať už ho má na „pažbě“ americký či syrský pilot, tato kauza „nenápadně“ dokládá, že USA i Sýrie mají v tomto konfliktu společné – nebo spíš „přirozeně společné“ – nepřátele, a nebýt neokonů, jejich ideologie a zaslepenosti, tak…

Smotek se nabaluje. Kromě Fronty al Nusrá totiž nyní USA bombardovaly i pozice Daeše v Džarábulusu, což je největší přechod na hranicích mezi Sýrií a Tureckem, který je ještě v rukou Daeše, a turecká armáda najednou jen přihlížela. Na Daeš navíc v Džarábulusu tlačí také oddíly syrských Kurdů (YPG), které jsou už – díky americké letecké a jiné podpoře – hned naproti, jen na druhém břehu Eufratu. A Turecko, které útočí na YPG, pro změnu ostřeluje i pozice Daeše, který sice dlouho podporovalo, ale nyní podle všeho směnilo strany a položilo svou váhu v syrském pohraničí na stranu Fronty al Nusrá. Z hlediska podpory wahhábistické ideologie tak k žádné změně z tureckého pohledu nedošlo, ale Daeš už začal ostřelovat raketami turecké území a turecká armáda mu to vrací. Možná Turecko přehodilo výhybku od Daeše k podpoře Al Kajdy (a její koalici) především proto, že by Ankara ráda zničila Daeš u svých hranic dřív, než tak učiní kurdské YPG a slíznou smetanu spolu s Američany. A pokud by uspěla, mohla by "své nové" rebely vyslat na Kurdy (a na USA)…