Náznaků, že se „něco chystá“, nabídly uplynulé dny spoustu. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu se zničehonic zjevil v Teheránu, aby - pouhý týden po návštěvě svého íránského kolegy v Moskvě – předal prezidentu Hasanu Róhánímu Putinův „speciální vzkaz“ o situaci v Sýrii. To už Putin telefonoval katarskému emírovi, který si nedávno z Moskvy odvezl dar v podobě cvičeného sokola a podle všeho slouží jako prostředník mezi Ruskem a Tureckem, načež následoval i telefonát do Saúdské Arábie. Americký ministr zahraničí John Kerry si jen za neděli třikrát volal s kolegou Sergejem Lavrovem a prozradil, že se „finalizují modality zastavení nepřátelských akcí (…) a ukončení nepřátelských akcí je možné už během několika hodin“. Pak přišel telefonát Putin-Obama (americká strana zdůrazňuje, že to volal Putin a ne naopak) a poté už Putin vystoupil v televizi a prohlásil, že „ukončení bojových akcí“ začne 27. února o půlnoci damašského času. Dohodu váhavě přivítalo i jinak stále svéhlavější (a nestabilnější) Turecko, které bez jasné podpory USA a NATO navíc „odmávalo“ plány na invazi do Sýrie, kterou chystalo spolu se Saúdy. Rijád své „syrské opozici“ dokonce nařídil dohodu podpořit. Přijal ji i Damašek – koneckonců tím fakticky končí západní politika založená na slepém sloganu „Asad musí pryč!“ - ovšem s výhradou, že „boj proti terorismu“ namířený proti Daeši a Al Kajdě bude pokračovat, protože teroristé „nesmějí“ příměří zneužít ke svému posílení. A k tomu byly na polovinu dubna rovnou (řádně, podle syrské ústavy) vypsány parlamentní volby v 15 syrských provinciích. Tento krok lze přitom považovat spíš jen za nabídku k budoucím politickým handlům – Západ ideu voleb obecně miluje, nicméně volby, v nichž by podle očekávání zvítězil Bašár Asad a jeho lidé nejspíš „demokraticky“ odmítne, a tak bude mít Sýrie páku k „vyjednávání“.

Nicméně, suma sumárum, z hlediska významově nejasného „ukončení nepřátelských akcí“ se na první pohled vše jeví optimisticky. Na druhý pohled je očividné, že se ďábel klasicky ukryl v detailech.

Mezery v dohodě

Podle oficiálního dokumentu amerického ministerstva zahraničí je dohoda „v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN číslo 2254“ a nevztahuje se na ukončení nepřátelských akcí na „Daeš, Frontu al Nusrá nebo jiné teroristické organizace takto označené Radou bezpečnosti OSN“. Jenže zmíněná rezoluce RB OSN mluví „specificky o Islámském státu v Iráku a Levantě (ISIL, rovněž známý jako Daeš), Frontě al Nusrá a všech ostatních jednotlivcích, skupinách, projektech a entitách napojených na Al Kajdu nebo ISIL a všechny ostatní teroristické skupiny…“ Čili, rusko-americká dohoda vynechává všechny „napojené“ teroristy, namátkou třeba Ahrár al Šám, pod jehož velení nyní spadají všichni zbývající obránci Aleppa, Armádu dobytí (Džajš al Fatáh), která válčí třeba v provincii Idlíb u tureckých hranic, nebo Islámskou armádu nebožtíka Zahrána Allúše. Ve skutečnosti jsou všechny tyto džihádistické koalice více či méně „napojené“ na Al Kajdu nebo Daeš nebo s nimi rovnou bojují po boku, a to do takové míry, že Al Kajda je fakticky všude – a i proto „syrská opozice“ zastupující zájmy Turecka a Saúdské Arábie požadovala, aby se „ukončení nepřátelských akcí“ vztahovalo i na syrskou frančízu Al Kajdy, Frontu al Nusrá.