„Trump přiletí do Bruselu jako racek, všechno tam pokadí, zachechtá se a zase uletí,“ prorokoval poněkud barvitě před summitem NATO Chris Stirewalt z Fox News. Ale v zásadě měl pravdu. Americký prezident opakovanými výčitkami na adresu Evropy a její politiky dával dopředu najevo, že nepřítele nevidí ani tak někde v Rusku, ale spíš ve vlastním táboře. „K čemu je NATO, když Německo platí Rusku miliardy dolarů za plyn a energie? Proč jen pět z 29 zemí plní své závazky? USA platí za obranu Evropy, a pak prodělává miliardy na obchodu. Musejí platit 2 procenta HDP OKAMŽITĚ a ne až v roce 2025.“ A přímo v Bruselu pak přitvrdil a dvě procenta HDP na zbrojení, tedy požadavek ještě z obrovských časů, navýšil rovnou dvojnásobně. Všechny přítomné, a koneckonců nejen je, tím šokoval. „Tento summit je velmi důležitý, protože potřebujeme důkaz jednoty, solidarity a rozhodnosti,“ citoval EUportal bulharského prezidenta Rumena Radeva. „Bohužel, otázek je víc než odpovědí. Prezident Trump, který mluvil jako první, nadhodil problém, že nestačí navýšit (výdaje na zbrojení) na dosavadní 2 procenta, ale posunul laťku výš, na 4 procenta. A pak hned odešel.“ (…) „Ptal jsem se (šéfa NATO Jense Stoltenberga), jaké jsou další scénáře. Co se stane s transatlantickou vazbou, která je páteří NATO, pokud nesplníme dvouprocentní, nemluvě už o čtyřprocentní hranici. A odpovědí bylo ticho.“
Je příznačné, že čtyři procenta HDP na zbrojení nevynakládají ani samy USA, a že pro většinu členských zemí NATO byla prakticky nesplnitelnou i hranice původních dvou procent. A není bez významu, že státy typu Německa – s velkými ekonomikami a bez jakýchkoli nepřátel na hranicích – také nedosahují ani k oněm dvěma procentům. Tím spíš, že byť i jen takové navýšení výdajů na zbrojení, má podporu jen asi 15 procent Němců. Že by nyní tedy Berlín zničehonic hned ztrojnásobil výdaje na zbrojení? To je nerealistické a v Bílém domě to jistě vědí.
Vnucuje se tak otázka, do jaké míry Trump svůj požadavek myslel vážně, neboť zda lze mluvit o požadavku likvidačním, přinejmenším z pohledu NATO. Americký prezident nejednou opakoval, že mu Aliance připadá zastaralá a k ničemu. A už jen samotná hlasitá kritika Německa -- jeho ekonomické politiky i vůdčí role v EU -- je svým způsobem současně i podporou Polska a dalších zemí, které jsou s Berlínem i Bruselem z různých důvodů na kordy a k Americe vzhlížejí jako k té větší jistotě. Hraje tedy Trump na „rozděl a panuj“? Nebo rovnou na „rozbij a postav od nuly, podle současných potřeb svět“? Nebo chce jen čtyřmi procenty donutit členy NATO, aby dokráčeli alespoň ke dvěma procentům, která se najednou budou jevit méně problematická?
Možná od všeho trochu
Když se pak účastníci rozhodli prokázat jednotu a jistotu „tvrdě kritickým komuniké“, v němž odsoudili Rusko za všechno možné, výsledek je nakonec také rozpačitý. „Neuznáváme anexi Krymu, neuznáváme propagandu, kroky v kyberprostoru, vměšování do voleb, viděli jsme incident (se Skripaly) v Salisbury. Ale nepovažuji to za argumenty pro izolaci Ruska,“ vysvětlil totiž postoj NATO jeho šéf Jens Stoltenberg, podle něhož dnes navíc „neexistuje žádná (ruská) hrozba žádnému členovi Aliance“. Čili, žádné ohrožené Polsko, žádná blížící se agrese do Pobaltí, to vše jsou jen propagandistické triky. Rusko nezaútočí, je to jen mýtus. Dost ho bylo. A jak si asi dnes stojí „ruská invaze na Ukrajinu“?
Trump přiletěl opravdu jako ten „racek“ a nechal po sobě chaos. A Aliance se po summitu ocitla v pozici nahého krále. A to ještě americký prezident poletí za Putinem do Helsinek. Prý to bude „nejsnazší část jeho evropské cesty“. Týden, který otřese starým kontinentem.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
