Pro Evropskou unii byly uplynulé dny „dokonalou bouří“, v níž se všechny fronty mnohočetné evropské krize začaly sbíhat a propojovat, upozorňuje Euractiv. V pondělí média zveřejnila tzv. Panama Papers, v nichž svá jména našli i nejvyšší unijní činitelé jako například někdejší španělský ministr a nyní eurokomisař pro energetiku a ochranu klimatu Miguel Arias Cañete. To už se ale Evropská komise musela zabývat nápravou škod jiných – WikiLeaks dva dny předtím zveřejnil konverzaci vysokých představitelů Mezinárodního měnového fondu, kteří v souvislosti s řeckou finanční krizí diskutovali o „vytvoření případu“ destabilizujícího celou Evropu, navíc v čase chystaného Brexitu.

Ve stejné době se měla začít naplňovat nemravná migrační dohoda s Tureckem o „lidském barteru“, ale v praxi vlastně nic technicky nebo logisticky nešlo podle plánu; chaos a kritika na evropské straně dokonce přiměly tureckého prezidenta Recepa Erdogana konstatovat, že pokud se Evropská unie nevzpamatuje, může se na celou smlouvu vykašlat.

Ve středu se pak konala konference, která měla Evropu vykreslit jako skvělou destinaci k investování, ale místo toho účastníci ve finále přiznali jen to, že evropský recept na ekonomickou krizi „prostě nefunguje“, přinejmenším slovy někdejšího švédského premiéra Carla Bildta. V EU je 22 milionů nezaměstnaných, čísla o ekonomickém růstu jsou diskutabilní, krize stále trvá a i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker – „shodou náhod“ sám velký odborník na „odklánění“ peněz z veřejných rozpočtů různých zemí do daňových rájů -- konstatoval, že se „musíme polepšit“ a nabídl své osvědčené mantry o „fiskální zodpovědnosti, strukturálních reformách a investicích“. Mimochodem, jedním z mála zájemců o investice v takové Evropě jsou Číňané, ale když řecký premiér Alexis Tsipras nyní podepisoval s čínskou COSCO smlouvu o privatizaci největšího řeckého přístavu, v Pireu, celkem a za půldruhé miliardy eur, policejní těžkooděnci museli silou rozhánět protestující dokaře…

K tomu je ochromené i samotné srdce Unie: belgická vláda stále ještě v turbulentním týdnu, ve středu, připustila, že po teroristických útocích došlo k „určitým chybám“, ale má za to, že čtyřměsíční chaotický hon na Salaha Abdeslama je skoro nic ve srovnání s americkým desetiletým lovem na Usámu bin Ládina… Belgické úřady dál honí teroristy a prý mají v plánu i spoustu nových důmyslných opatření, jak zabránit, aby se jejich země stala skutečnou operační základnou teroristů v Evropě, ale dva měsíce před tím, než desítky tisíc lidí zaplaví fotbalové mistrovství Evropy v sousední Francii, se mnohé jeví už jen jako rétorické cvičení… A francouzská policie mezitím slzným plynem znovu rozháněla tisíce demonstrantů, jimž se nezdála vládní „reforma“, která zaměstnavatelům umožňuje vyplácet za přesčasy pouhých 10 procent mzdy.

Vzhůru do Evropy?

A pak, rovněž ve středu, přišlo nizozemské referendum o asociační dohodě s Ukrajinou. A bylo to hlasování dost absurdní. Jeho organizátoři – podivná směsice euroskeptiků, pravicových populistů typu Geerta Wilderse, levého křídla socialistů nebo dokonce i ochránců zvířat – předkládali stejně podivnou směsici varování počínaje nepravdivou představou EU zaplavené levnou ukrajinskou pracovní silou, přes možnou válku s Ruskem, v níž by mladí Holanďané museli umírat za šílené sny jakýchsi unijních technokratů, až po hrozivou možnost vstupu Ukrajiny do Unie, což ale Brusel pro nejbližší dekády rezolutně vylučuje (a po oněch dekádách už ani EU nemusí existovat). Stoupenci asociační dohody si nevedli o nic logičtěji a naopak se hlasování snažili absurdně zvrátit v referendum o Vladimiru Putinovi. Podle nich bylo odmítnutí smlouvy zradou na Ukrajincích, posílením Kremlu a odměnou Putinovi za agresi proti Ukrajině, přičemž digitální billboardy v Amsterdamu ukazovaly, jak se Wilders líbá s Putinem.