Vzpomněl jsem si na tuto epizodu, když jsem viděl v televizi tiskovou konferenci Dora Golda, generálního ředitele našeho ministerstva zahraničí. Tématem byla nedávná pařížská mírová konference, kterou naše vláda vehementně odsoudila.

Golda nemám rád od chvíle, kdy jsem ho zahlédl poprvé. Je naším nový velvyslancem při OSN. Říkal jsem si, že můj postoj je zbytečným odmítnutím zahraničních Židů („exilových Židů“ podle izraelského slangu). Gold mluví hebrejsky s velmi výrazným americkým přízvukem a není žádný Apollón. Byl bych radši, kdyby náš představitel byl vzpřímený, izraelsky vypadající a pionýrské doby připomínající typ, který mluví anglicky s výrazným hebrejským přízvukem. (Vím, že to zní rasisticky a stydím se za to.)

Goldova tiskovka byla o francouzské mírové iniciativě týkající se izraelsko-palestinského konfliktu. Mám podezření – a mám ho stále -- že to ve skutečnosti není francouzská iniciativa, ale spíš masovaná iniciativa americká.

Vyvolala hněv izraelské vlády, a to nemůže způsobit žádný americký prezident, který osobně – nebo jeho strana – usiluje o znovuzvolení.

Naši vládu jímá hrozný strach. Barack Obama nesnáší Benjamina Netanjahua, a to z dobrého důvodu. Nemůže proti němu ale vystupovat otevřeně, a to až do půlnoci v den voleb. Ať už bude zvolena Hillary Clintonová nebo (nedej bože) Donald Trump, Obama zůstane ve funkci ještě další téměř tři měsíce po volbách – a v tomto období bude volný jako pták. Bude moci dělat, co se mu líbí. Cokoli, o čem během uplynulých osmi let snil ve dne nebo i v noci. A Izrael se bojí, že se mu zdálo právě o Benjaminu Netanjahuovi.