Během víkendu vypuklo v Rakousku politické zemětřesení, jehož dopady a důsledky pro politický systém země budou poměrně dalekosáhlé. Vicekancléř a dlouholetý předseda vládní Svobodné strany Rakouska (FPÖ, Svobodní) Heinz Christian Strache byl nucen rezignovat poté, co německý deník Süddeutsche Zeitung a další média zveřejnily videonahrávku (dle všeho pořízenou někdy v létě roku 2017, tzn. ještě před posledními parlamentními volbami u našich jižních sousedů), na které Strache v povznesené náladě „žongluje“ s miliony eur a slibuje jakési „vyjednavačce“ blíže neurčeného ruského oligarchy masivní státní zakázky, jestliže její chlebodárce příslušně finančně podpoří FPÖ v předvolební kampani.

Stracheho neomlouvá nic

Podle všeho je dost dobře možné, že celá akce byla nejspíše sehranou akcí, ať už že strany tajných služeb (rakouských či jiných) nebo něčím na způsob „skryté kamery“ (v této souvislosti se hovoří o německém satirikovi Janu Böhmermannovi, který, jak se po uveřejnění nahrávky ukázalo, některé její pasáže citoval ve svých pořadech již před několika měsíci, takže ji minimálně viděl). To vše ovšem nijak neomlouvá Stracheho chování, politik v této pozici si obdobné chování prostě nesmí dovolit, a je lhostejné, jaké jsou okolnosti. Jinak řečeno, musí počítat s trestem, pokud vše vyjde najevo.
Nejzajímavější na celé záležitosti, která má potenciál přepsat podobu rakouské politické scény možná nejvýrazněji za celé období tzv. II. republiky, je tak asi otázka, kdo jí orchestroval a řídil, tedy cui bono. Jinak řečeno, kdo mohl mít takto silný zájem na likvidaci Stracheho a paralyzaci FPÖ?