Primární volby představují v rámci politického systému USA naprosto dominantní formu způsobu výběru kandidátů jednotlivých politických stran (je pochopitelné, že zejména těch dvou relevantních, tj. Demokratů a Republikánů) do volených úřadů na jednotlivých lokálních stupních veřejné správy, od místního po federální. Tento mechanismus představuje širokou základnu (před)výběru jednotlivých kandidátů, jelikož se jej účastní straníci (členové politických stran), dále jejich přesvědčení (často registrovaní) podporovatelé, ale i „běžní“ nerozhodnutí voliči.

Spojáče jsou různorodé

Po formální stránce neexistuje pro institut primárních voleb centrální legislativní regulace, jejich konkrétní podobu určují vrcholné orgány politických stran a po technicko-organizační stránce pak exekutivní orgány na státní a (nižší) lokální úrovni v závislosti na místní legislativě. Právě také i z tohoto důvodu se podoby primárních voleb stát od státu liší. Liší se rovněž i po stranické linii. Odlišným způsobem totiž primární volby probíhají na úrovni jednotlivých států v Demokratické straně, respektive v Republikánské straně. V procesu výběru kandidátů na úřad prezidenta USA představují primární volby naprosto zásadní fázi nominačního procesu, která vyvrcholí na celostátních stranických sjezdech (konventech) volbou finálního kandidáta jednotlivých stran.

Hladce a obrace

Primární volby jsou několikaměsíčním soubojem prezidentských kandidátů jednotlivých politických stran o konečnou stranickou nominaci a o „postup“ do samotné závěrečné všelidové volby prezidenta USA (resp. do celonárodní volby Kolegia volitelů prezidenta). Technicky a procedurálně jde o volbu delegátů klíčových nominačních stranických sjezdů.

Z hlediska „designu“ podoby primárních voleb rozeznáváme dvě základní techniky (mechanismy, systémy výběru):

Jednak jde o (dnes dominantní) klasické volby probíhající na základě přímého, rovného a tajného hlasování, kdy volič realizuje svůj záměr osobně, vhozením volebního lístku do volební urny za plentou. Historicky starším a nyní méně četným mechanismem jsou tzv. caucuseses, stranická shromáždění, kdy se na místní úrovni schází skupiny voličů a sympatizantů jednotlivých stran (a kandidátů). V rámci diskusí a debat pak vybírají (nikoli nutně klasicky volí) jednotlivé delegáty. Probíhá to převážně aklamačním způsobem, popřípadě technikami, pro které není typická tajnost hlasovacího aktu. Tento způsob primárních voleb je ovšem dlouhodobě marginalizován. Děje se tak de facto od vzniku a etablování standardních politických stran.