Tvrdý alkohol, vína i dovážené pivo, to vše se sice prodávalo, ale nesmělo se to prodávat v obchodech s potravinami, prodávalo se výlučně jen ve státních prodejnách LCBO (Liquor Control Board of Ontario). Piva domácí se směla prodávat jen v obchodech nesoucích nápis Brewer's Retail. Alkohol se ale prodával a výběr byl pro hocha, který právě přijel z komunistického Československa, neuvěřitelný.
Mělo to jen jednu chybičku: alkohol nesměl být vidět!
A tak se prodejny LCBO podobaly našim tehdejším železničním stanicím s displeji jízdeních řádů. V jedné stěně, obvykle naproti od vchodu, byla dvě okénka která vypadala jako pokladny na nádraží. V prodejně visela tabule s katalogy (bez obrázků) nabízeného zboží, podobná vývěskám jízdních řádů. Setříděno podle výrobce, podle druhu nápoje (miloval jsem oddělení Whisky, s jeho nabídkou všech možných skotských, irských kanadských i amerických a dokonce jihoafrických, jihoamerických a evropských kontinentálních značek). Zákazník si vzal papírek s formulářem objednávky, napsal na něj katalogové číslo žádaného nápoje, papírek odevzdal do jednoho z okének na čelní stěně, spolu s penězi v částce uvedené v katalogu, a pak už čekal na to, až reproduktor nad druhým okénkem zachrchlal číslo objednávky, k okénku přistoupil a vyfasoval hnědý papírový pytlík s toužebně očekávanou lahví.
Zajímavé bylo, že na objednávce musel vyplnit i jméno a adresu. Údaje nikdo nekontroloval a tak jsme brzy začali s LCBO žertovat. Celá parta kamarádů vybrala jednu oběť, jistého F. H. a kupovala alkohol na jeho jméno. Chudák František pak po několika měsících musel vysvětlovat jak to, že má největší spotřebu alkoholu v širém a dalekém okolí a dalo mu dost práce vyhnout se léčení pro alkoholiky. Spotřebu měl téměř třicetinásobnou, což zhruba odpovídalo počtu přátel, kteří ho vyznamenali svou přízní. Stát měl, jak bylo vidět, vše pod kontrolou a dbal o zdraví občanů.
I jinak ta prohibice občany před démonem alkoholu chránila. Hospody měly zazděná či zamalovaná okna, aby se snad kolemjdoucím při pohledu nezjevil nějaký nemravný spoluobčan pijící pivo. Nějaké předzahrádky na chodníku, kde by si v horkém létě mohl člověk dát drink, třeba i nealkoholický? Neslýcháno, leda by vám o něčem takovém šeptal někdo, kdo se právě vrátil z Evropy, či dekadentních USA, nebo ještě dekadentnějšího Montrealu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Haas