Tomáš Haas: Není to šílený diktátor a dobře ví, co dělá

05.04.2014 13:58

Od začátku ukrajinské krize jsem varoval před neonacistickými bojůvkami které ovládly Majdan. Demonstrace které začaly jako protesty proti zkorumpované vládě, byly rychle ovládnuty neonacisty ze strany Svoboda a Pravého sektoru. A od počátku jsem byl "uklidňován" že přeháním, těch "radikálů" je jen několik a nemají téměř žádný vliv.

Tomáš Haas: Není to šílený diktátor a dobře ví, co dělá
Foto: MK
Popisek: Tomáš Haas

Mezi tím se evropští politici, včetně těch našich, předháněli v tom, s kolika vůdci "demokratické revoluce" se který z nich nechá vyfotografovat, televize nám předváděla náměstí plné mužů se zbraněmi a policstů - málo kdy nám ukázala, že ta policie byla neozbrojená a že ti lidé s puškami nebyli horké hlavy vybičované k ozbrojené reakci policejním terorem, ale vyškolenými a dobře orgnizovanými útvary Pravého sektoru - neonacistické strany, která spolu se Svobodou celou "Majdanskou revoluci" od začátku do konce kontrolovala.

Nepřesvědčilo mé kritiky ani to, když po pádu prezidenta Janukovyče, který přišel ráno potom, co den před tím podepsal dohodu, ve které přijal všechny požadavky ukrajinské opozice., a kdy se ukázalo, že to nebyla opozice a nebyli to demonstranti kteří demonstraci na Majdanu začali, ale Svoboda a Pravý prostor, kdo rozhodují na Majdanu, který si pod jejich vedením vymohl "právo" schvalovat složení nové vlády. Boxer Kličko, který byl světu prezentován, jako hlas odporu na Majdanu se do vlády vůbec nedostal. Stejně dopadla západními medii oslavovaná bývalá premiérka Tymošenková, právě propuštěná z vězení. O tu nebyl zájem ani na náměstí, k velkému údivu západních novinářů bylo její přijetí chladné, dobu její vlády si Ukrajinci pamatují a pamatují si, že za ní byla korupce stejně velká, jako za jejích předchůdců a za jejích následovníků. Žádnou změnu od ní nečekali. Kličko i Tymošenková posloužili jako vějička pro západní televize a ve chvíli, kdy byla pod dozorem samopaly ozbrojených členů "domobrany" Pravého prostoru odvolávána stará a jmenována nová vláda, již byli mimo hru - do vlády se vůbec nedostali. A nějakou dohodu s Janukovyčem bylo lehké odsunout stranou - nebyla ani muset být odvolána či anulována - něměla nikdy existovat, nikdo, snad kromě těch kdo jí podepsali, jí nebral vážně a proto o ní media poslušně mlčí.

Radikální antisemitské, neo-nacistické a extranacionalistické skupiny soustředěné kolem strany Svoboda (která byla v době vypuknutí krize jedinou z nich zastoupenou v parlamente) a jejich vedoucí představitelé, do té doby považované za politicky zkompromitované otevřeným antisemitismem a nacismem, jako například předseda Svobody, Oleh Tyahnybok, proslůlý svým slibem, že "zbaví Ukrajinu Rusů. Židů a podobné verbeže"se díky naivním evropským a americkým politikům, kteří se tak rádi fotografovali s "představiteli demokratické opozice" proti nepopulárnímu prezidentu Janukovyčovi, vylezli ze žumpy a stali se znovu respektovantelnými a respektovanými.

Nová vláda je zajímavou koalicí ultranacionalistů a oligarchů za západní Ukrajiny. Není v ní reprezentována rusky mluvící Ukrajina a dominující silou je v ní Svoboda. Ulici vládne neparlamentní Pravý prostor. Tyto strany jsou programově extrémně nacionalistické a Ukrajinu nemohou nikdy sjednotit. Ve vládě si strana Svobody vyhradila post prvního místopředsedy a bezpečnostní ministerstva - obranu, nový výbor národní bezpečnosti nadřízený policii a armádě a k nim i generální prokuraturu. Celkem obsadila 5 klíčových postů v nové vládě - A hned ukázala svou skutečnou tvář - po rozpadu Janukovyčovy Strany regionů přijal jí dominovaný parlament nový jazykový zákon, který by připravil rusky mluvící Ukrajince o jazyková práva. Prozatimní prezident, předseda Velké rady (Ukrajinského parlamentu) zákon nepodepsal.

K východní Ukrajině se vláda začala chovat jako k dobytému území a dosadila do dvou "nepřátelských" gubernií své gubernátory z řad svých oligarchů bez jekéhokoliv ohledu na místní orgány a obyvatele.

Napsal jsem již před několika týdny, že tato vláda nemůže dobře skončit. Není to Ukrajinská vláda a není to dokonce ani Západoukrajinská vláda. Je to vláda, která reprezentuje jednu extrémistickou skupiu strany Svoboda a Pravého prostoru, která ovládla náměstí, za podpory západních medií a zípadních politiků kteří ji pomohli získat nálepku respektability a oligarchů Igora Kolomoiského a Serhiy Taruta, kteří nejsou o nic lepší, než byli „Janukovyčovi oligarchové“. Oba pánové, patřící do exkluzivního klubu „majitelů Ukrajiny“ dostali do rukou v ládu v guberniích, které čirou náhodou tvoří primární území jejich obchodních aktivit.

Třetí nejbohatší muž Ukrajiny, Igor Kolomoiský, majitel největší Ukrajinské banky Privat Bank, přes kterou kontroluje obchody s ropou, ocelárny, potravinářský a transportní průmysl ve východních regionech Ukrajiny, dostal na hraní Dnětropetrovsk, středisko jeho banky a ostatních obchodních společností.

Serhiy Taruta, je majitelem ISD, jedné z největších důlních a ocelářských společností nejen na Ukrajině , ale na světě, bude gubernátorem „svého“ Donětska, rovněž základny jeho průmyslového imperia.

Ukrajinští oligarchové mají podivuhodnou schopnost se rychle přeskupili a změnit své klienty. Kolmoiský byl až do nástupu Janukovyče spojencem Julie Tymošenkové, jejíž volební kampaň v rce 2010 financoval. Potom pracoval bez problému s prezidentem Janukovyčem na dálku, ze svého sídla ve Švýcarsku a právě včas před začátkem demonstrací na Majdanu se jeho klientem stal dnešní ukrajinský prozatimní premiér Jatseňuk. Taruta rovněž není nováčkem v ukrajinské politice, byl hlavním sponzorem prezidenta Juščenka, předchůdce Julie Tymošenkové. Dnes rovněž podporuje premiéra Jatseňuka.

Jiný oligarcha, „čokoládový král“, miliardářský podnikatel v potravinářském průmyslu a v mediích (nepřipomíná nám to něco?), Petro Porošenko, sází na jiného koně a financuje Vitalije Klička. S tím dosáhl jiné dohody – Porošenko bude v nadcházejících volbách kandidovat na prezidenta Ukrajiny a Kličko na starostu Kyjeva. Demokratické síly, řekl Kličko, se nesmí drolit.

Důvod proč jsem se domníval, že jednou ta bublina falešné repektability extrémních stran musí splasknout, že buď s západ, EU a prezident Obama, změnu pod tlakem západoevropského tisku a veřejnosti vynutí, anebo se spojení s extrémistickými stranami stane neúnosným pro rozumější hlavy v Ukrajinské vládě a parlamentu. Stali se to druhé, západní politici a západní media postoupili tak daleko, že ten impuls musel přijít z Ukrajiny. A to i proto, že by se dosavadní slepá a hloupá podpora skupin jako Banderovci těžko vysvětlovala východoevropské veřejnosti, měla by s tím značný problém například Polská vláda – Banderovci během války povraždili tisíce Poláků.

Tehdy, na ulici a pod tlakem extrémistů v rozloženém parlamentu, proběhla skutečná ukrajinská revoluce, dobře kamuflovaná pod povrchem té světu prezentované.

V tu dobu začaly rovněž v západním tisku probleskovat náznaky toho, že masakr s desítkami mrtvých a stovkami zraněných demonstrantů a policistů se možná nestal tak, jak tnrdila nová vláda a drtivá většina medií.

Pochybuji, že situaci vyřeší volby, uchvácení silových rezortů v ukrajinské vládě, zřizování ozbrojrných milicí nacionalistickými stranami , jejichž úkolem údajně je „doplnit“ řádné bezpečnostní složky, jsou ve skutečnosti stranickou poloarmádou extrémistických stran které má policii a armádu spíše neutralizovat a nahradit – podobně jako to bylo cílem SA v Německu v době nástupu nacistů a Lidových milicí v únorových dnech 1948 v Československu.

Je často namítáno a objevuje se to jako argument těch, kdo bezvýhradně podporovali stanovisko EU, ať už našich politiků vládních či opoziičních které dospěly ke vzácné shodě v názoru, že extrémisté v dočasné ukrajinské vládě představují daleko menší riziko než imperiální choutky Putina. To je velmi krátkozraký pohled, právě sílící vliv extrémistů, bez záruk na brzké konání předčasných voleb bude, nebo by mohl být, spouštěčem - záminkou pro Putinovu expanzi.

Tato politika povede přesně k tomu, čeho se její zastánci bojí – po tom, co chyby Západu který podporoval nacionalistické síly pomohly Rusku získat Krym, pomůže chaos a možná občanská válka ospravedlnit zábor východní Ukrajiny.

Ta válka už není jen možná. Je více a více pravděpodobná a možná už začala. Jeden z vůdců neonacistů byl zabit při pokusu o jeho zatčení a vypukly bouře.

"Ukrajinské ministerstvo vnitra se v úterý dostalo do ostrého konfliktu s ultrapravicovými radikály z Pravého sektoru kvůli zabití jejich předáka Oleksandra Muzyčka. Radikálové teď hrozí ministru vnitra Arsenu Avakovovi „válkou“. Ministerstvo vnitra v reakci vyzvalo, aby všechny polovojenské organizace okamžitě složily zbraně.

Vůdce Pravého sektoru Dmytro Jaroš vyzval ministra Avakova k demisi a žádá o potrestání policistů. "Kontrarevolučním aktivitám ministerstva vnitra nebudeme nečinně přihlížet," varoval.

Avakov reagoval rezolutně, když vyzval Pravý sektor a všechna podobná seskupení, aby odevzdaly zbraně. "Veškeré podobné formace budou považovány za protiprávní a podle toho s nimi bude naloženo. Postup bude tvrdý a rozhodný," uvedlo ministerstvo.

Pravý sektor mezitím oznámil, že se z volného sdružení mění na politickou stranu."

Nevypadá to na to, že by ultranacionalisté čekali, až za ně ukrajinskou situaci vyřeší volby.

"Imperiální choutky Putina" kterých se tolik obávají čeští politikové, se mohou naplnit jen za cenu krveprolití a dlouhé války proti partyzánům (používám ten termín pro připomínku, že Ukrajinci nejsou snadnou kořistí - nebyli jí Hitlerovi, nebyli jí Stalinovi a nebudou jí ani komukoliv jinému). Okupovat Ukrajinu by znamenalo vleklou válku typu Afghanistanu, kterou by Rusové, kteří dnes Putina adorují, ani jemu neodpustili - a on to ví.

Ví také, že to co by dobyl, by byla populace 45 milionů lidí v republice, která je ekonomicky na dně, jejíž státní pokladna je prázdná, jejíž zahraniční dluhy jdou do desítek až stovek miliard dolarů a které mohou (za předpokladu že prostředky nebudou rozkradeny ještě než se dostanou tam, kde je Ukrajina potřebuje, přesně tak, jak tomu bylo doposud) pomoci jen masivní zahraniční finanční injekce, které by po dobytí Ukrajiny Ruskem logicky nikdy nepřišly.

Putin není šílený diktátor, za jakého jej vydávají naše media a dobře ví co dělá. Imperiální choutky možná má, má ale také rozum a trpělivost. Ukrajina mu nakonec do rukou spadne tak jako tak, pokud bude Evropa pokračovat ve slepé podpoře Ukrajinské vlády která je ve vleku radikálních neonacistů - přesně tak, jako mu bez jediné ztráty na životech a téměř bez jedinéhéo výstřelu padl díky chybám Kyjeva a politiky EU, do rukou Krym. Má trpělivost a může počkat. Kdyby Ukrajinu zabral dnes, smazal by tím její několika miliardový dluh za ruský plyn. Musel by pro budoucnost odepsat další příjmy za plyn, který by nové federální republice Rusko poskytovalo bez těch dolarů a eur které mu za ně Ukrajina musí platit. Musel by odepsat dluh, který u Ruských plynařů Ukrajinci navršili, těžko se dluh vymáhá od sebe sama. Ve vztahu s Ruskem by se ukrajinská aktiva rázem změnila v ruská pasiva.

A protože Putin je inteligentní, trpělivý a realistický, jeho imperiální choutky, pokud nějaké má, počkají.

To se může změnit jen v případě občanské války a pokud k ní dojde, Rusko se omezí na připojení „ruských“ oblastí, kde může počítat s loyalitou většiny obyvatel a která má velkou většinu ukrajinských přírodních a nerostných zdrojů a průmyslu, které by, spolu s suchozemským koridorem na dnes už ruský Krym, byly jediným ziskem takové anexe. To by nechalo v „péči“ západu chudou a národnostně složitou západní Ukrajinu s její výbušnou národnostní situací a starými i novými zahraničními dluhy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Tomáš Haas

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…