Začněme od důsledků. V příspěvkovém systému, který v ČR dosud nefunguje, oba manželé nakonec stejně utrácejí své rozdílně vysoké starobní důchody dohromady. K čemu tedy ono rozdělování rovným dílem? V příspěvkovém systému například Německa se při rozvodu za dobu manželství příspěvky obou manželů do důchodového zabezpečení sečtou a podělí se dvěma. Znevýhodněnému manželu, většinou ženě, pak lépe vydělávající polovička odstoupí podle zákona část svého důchodového pojištění, aby za dobu trvání manželství byli na tom oba důchodově stejně. To je první věc, která v Česku při rozvodu nefunguje.
V článku navrhovaná alternativní dobrovolnost odstupování části svých příspěvků do důchodového zabezpečení manželskému partnerovi – nakonec oba mohou být i bez sezdání – přímo dokládá, že alespoň někdo si je vědom legislativní nedostatečnosti českého státu v této oblasti. Na základě dobrovolnosti téměř nikdo z manželských párů tak neučiní. Proč by měli? Většina manželů si tím na důchodech nepřilepší, pokud budou spolu, takže proč by tak dělali? Jiná situace nastane, když jeden z manželského páru hodně vydělává, protože od určité hladiny příjmu se mu výše příjmu započítává do důchodu pouze zlomkem nebo vůbec ne. Takové dnešní vyměřování českých důchodů neodpovídá evropským zvyklostem. Bylo by lepší tuto diskriminaci odstranit ve formě stanovení vyměřovací hranice příjmu, při jejímž překročení se částky nad ní pro důchod nezapočítávají, ba se ani z nich dotyčnému nad touto hranicí prémie do důchodového zabezpečení nezvyšují. Což v Česku není.
Návrh je česky tedy hloupý.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
