Podle průzkumu sounáleží s Německem 96 % místních muslimů z první generace a i 96 % muslimů v Německu již narozených. Ve Francii činí sounáležitost s novým státem u první generace 99 % a u další 92 %, průměr je stejný jako v Německu: 96 %. Ve Velké Británii je to 87 %, v druhé generaci 90 % a průměr je 89 %, ve Švýcarsku a Rakousku se průměrná hodnota pohybuje kolem 94 %. Naprostá většina z nich je tedy v nových domovech spokojena. S novou domovskou zemí ve všech zkoumaných státech nejen „sounáleží“, nýbrž „velmi sounáleží“ v průměru 59 % všech muslimů. Současně však neztrácejí sounáležitost se svými původními domovskými zeměmi – u muslimů v Německu a ve Švýcarsku ji cítí tři čtvrtiny z nich, ve Francii 84 % a ve Velké Británii 68 %.

Integrace muslimů na trhu práce ze všech sledovaných zemí je nejlepší v Německu. I míra jejich nezaměstnanosti – ovlivněná u vdaných žen muslimskými rodinnými tradicemi, žena zůstává v domácnosti – nevybočuje nijak nápadně z míry nezaměstnanosti v jednotlivých spolkových zemích. 40 % z německých muslimů označuje sama sebe za přísně zbožné.

84 % v Německu již narozených muslimů udalo, že ve svém volném čase se převážně stýká s nemuslimy a téměř dvě třetiny německých muslimů první i druhé generace odpovědělo, že v okruhu jejich přátel jsou muslimové v menšině. Pro kontrast se zjišťoval postoj rodilých Němců: 19 % z nich by si nepřálo mít za souseda muslima. Podle ankety má každý druhý muslim německou státní příslušnost.

Průzkum Bertelsmannovy nadace ukázal, že integrace muslimských přistěhovalců v nové domovské zemi – osvojení jazyka, dosažené vzdělání v nové zemi, zařazení se do pracovního procesu – závisí především na rámcových podmínkách v nové domovské zemi, ke kterým se řadí hlavně předpoklady jejich přístupu k trhu práce a vzdělávací politika státu, obé podporující jejich šance se vyrovnat místnímu obyvatelstvu nezávisle na podpoře své vlastní rodiny a komunity. To nepřímo potvrzují též výsledky průzkumu ve Francii, kde sounáležitost muslimů z druhé generace s novým domovem je nižší než u první generace. Byť většina z nich v první generaci přišla z frankofonních zemí severní Afriky, takže u nich odpadlo osvojení si jazyka – od počátku znali francouzsky bez přízvuku. Francouzský stát tedy zřejmě něco zanedbal. Opačný, v tomto směru příznivý trend lze odvodit z odpovědí druhé generace britských muslimů.