Ani politikové, kteří lživě mávají nad hlavou jako klackem válečnými obětmi celé ČSR i se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí (!) vydávajíce je za české protektorátní ztráty, případně za lidské ztráty českých zemí, což je značně nemravné získávání výhod pro kritiku ministryně, tak nečiní. Zde namátkově vybraná fakta, která mohla v diskusích a kritikách zaznít a omezit „rozlet“ největších kritiků:

Dojmy dvou Němců ze „staré“ říše po návštěvě protektorátu: „Žádné po zuby ozbrojené skupiny SS nebo Wehrmachtu nehlídkovaly ulicemi českých měst, žádné přepady podzemních organizací nezneklidňovaly německé posádky a nerušily činnost seřaďovacích nádraží. Protektorát se rozvinul svým způsobem ve vzorovou zemi, ve výkladní skříň obsazené Evropy. Praha se svými výhodnými nákupními možnostmi a kvetoucím černým trhem se stala rájem pro německé frontové dovolence a pro kapitány německého válečného hospodářství."

„Cesta do Prahy na přelomu let 1942 a 1943 je cestou do míru. Obklopen válkou a nebezpečím, skutečným světovým požárem, jenž dokola plane, je protektorát jedinou středoevropskou zemí, žijící v míru."

Rakouský průmyslník, jenž navštívil Čechy koncem roku 1943, poznamenal: „Ve srovnání s Rakouskem a Německem jsou v protektorátu všeobecně mnohem lepší poměry. Němci jsou s chováním Čechů celkem spokojeni a chtějí si je volným režimem ještě více získat, což Češi všemožně využívají.“