Ověřování pravdivosti propagandistických tvrzení bylo v předinternetové éře velmi obtížné, pro příjemce informací prakticky nedosažitelné, takže Britové, kteří v první světové válce v této disciplíně vynikali, mohli 2. 9. 1914 v článku v deníku The Times tvrdit, že němečtí vojáci při tažení Francií odřezávají hromadně francouzským chlapcům ruce, aby Francie v budoucnu neměla vojáky, kteří mohou vzít do ruky zbraň.

V dnešním Česku zvyšuje mimoděk účinnost propagandy způsob podávání zpráv v českých sdělovacích prostředcích – žurnalisté nejsou vedeni k podávání zpráv, nýbrž rovnou podávají publiku komentáře, tudíž nemají problém přebírat vytvořený propagandistický konglomerát informací, místo aby prezentovali veřejnosti zprávu, tedy jednoduchou informaci o určité události. V českých televizních zpravodajstvích, v novinách, v internetových periodikách není nikde striktně odděleno zpravodajství od komentářů. Typickým příkladem budiž zpravodajství redaktorů ČT a spolupracovníků redakce v terénu, což nejsou zprávy, nýbrž komentáře nemající ve zpravodajském pořadu co dělat. Za příkladem korektního podávání zpráv člověk musí až na Slovensko, k televizní stanici TA3, která jediná v česko-slovenském prostoru dbá, aby zprávy byly jen zprávy a ne komentáře.