Pustil se do zatýkání a likvidace přívrženců tohoto konkurenčního hnutí, které si původně sám nasadil do státního aparátu. Svezla se s ním však i sekulární opozice, především nepohodlní novináři, a to paradoxně i ti, kteří na nebezpečí spojenectví obou islamistických uskupení upozorňovali. Zdecimována a hlavně zastrašena byla akademická sféra. Represálie postihují i představitele prokurdské parlamentní strany na celostátní a komunální úrovni.

Za této situace dosáhl Erdogan v parlamentu odhlasování ústavních změn, které mu mají zajistit absolutní moc. O ústavních změnách se teď bude konat referendum, jehož kladný výsledek se v podmínkách výjimečného stavu dá předpokládat.

Jestliže si Erdogan absolutní moc potvrdí, opustí nejspíš svoji výhrůžnou rétoriku o obnovení proudu uprchlíků do Evropy. Nezruší dohodu o jejich navracení, nezpřetrhá dosavadní spojenecké svazky Turecka, a ani nezmění převažující obchodně ekonomickou orientaci na Západ. Je to pro něj totiž jediná cesta, jak zajistit příliv investic a know-how, které pokulhávající turecké hospodářství nutně potřebuje. Již dnes se zdá, že ultimáta o obnovení proudu uprchlíků, pokud EU nezruší Turecku víza, byla v tichosti opuštěna.