Dnes se ukazuje, že tak jednoduché to není: Německu se v některých parametrech může zrovna dařit, aniž se to nutně projeví stejnou měrou u nás. Jestliže je například v dnešním Německu nezaměstnanost nižší než před vypuknutním finanční krize, nelze totéž tvrdit o nezaměstnanosti v Čechách, na Moravě a Slezsku.

Bohužel ne všechny pozitivní vývojové trendy se automaticky překlápí směrem k nám. Přesto existuje jeden takový, který se u nás prosazuje, ačkoli naše veřejné debaty mu nevěnují valnou pozornost: jde o to, jak nás ovlivňuje míra, v níž německá vláda posiluje prvky sociálního státu. Podívejme se nejprve o pár let zpět.

Na začátku nového milénia bylo Německo považováno za nemocného muže Evropy. Britský týdeník Economist o něm psal jako o "obrovi na hliněných nohou" a podobné metafory se objevovaly i v německém tisku. Zavedením Hartzových reforem se významně zredukovala míra sociálního státu se všemi kladnými i zápornými důsledky, které to přineslo.

O těch kladných se u nás mluví často, bude tedy dobré zmínit se aspoň o jednom záporném: po mnoha dekádách obecné hojnosti se v Německu objevuje něco, nač tato země nebyla zvyklá: nepřehlédnutelně silná vrstva chudých lidí. Příjmově spodních dvacet až třicet procent populace se má hůř a v dlouhodobé perspektivě se zdá, že tato vrstva spíše narůstá.