Některé země, zpravidla pod vedením Velké Británie, vědomě prosazovaly rozšiřování o nové členy proto, aby přibrzdily snahu hlouběji integrovat ty dosavadní. Jenže navzdory různým výkyvům působily oba procesy vposledku podobně – posilovaly geopolitickou váhu Evropy a její význam jako globálního hráče.

Nejpozději s nástupem finanční krize se evropská stavba povážlivě zachvěla v samých základech a od té doby s obavami sledujeme, neobjeví-li se na obzoru něco, co by ji mohlo znovu destabilizovat. Různých tenzí, které evropskou integritu ohrožují, je celá řada.

Roste napětí mezi severem a jihem; tradiční francouzsko-německý motor integrace zadrhává; opakovaně se objevuje nejistota ohledně dlouhodobé udržitelnosti společné měny.

O něco méně se mluví o destabilizujícím účinku před našima očima probíhající proměny zavedeného stranického systému v mnoha zemích Evropské unie. Odklon současného Maďarska od liberální demokracie je pouze nejkřiklavější, a proto často diskutovaný příklad. Jenže jedna země takové velikosti Evropu nerozloží.