Pondělí byl prakticky protelefonovaný den, mnoho z vás bylo naštvaných - překvapivě i ti, kdo by vlastně měli jásat, to považovali za smutné vítězství. Je to věc, která (bohužel) štěpí lidi na dva tábory. Proto Vy, kteří jste mi volali, že "konečně bez zrádců, konečně sami", jistě potvrdíte, že jsem si Váš názor vyslechla a respektovala ho jako věc, které věříte a stojíte si za ní, což je samo o sobě super. 

Já to vidím jinak, i když spíš zatím ne úplně vyhraněně, na to nemám dost informací. Drby a pomluvy nepočítám ani na jedné straně.

Z mého pohledu tedy. V pondělí ráno jsem dorazila domů s tím, že mám dvacet minut na to vzbudit syna a odcházet do práce. Celou noc jsem jezdila po kraji a vylepovala plakáty v rámci celostátní koordinované akce. A nejen já. Je nás tu víc, kteří investujeme svůj čas, síly, peníze, ale třeba také přátele (kdo by na nás vydržel stále jen čekat), nebo chvilky s rodinou. Před volbami se nezastavíme, a dřeme jako koně v kuse už cca čtvrtý měsíc.

V tomto stavu, utahaná, nevyspalá, ale s pocitem užitečnosti, jsem zapla počítač a viděla nejprve písemné prohlášení obou pánů, a k dotvrzení všeho video, kde destrukci veškeré naší práce "vesele" zapíjeli.