Napjatě očekávaná schůzka amerického ministra zahraničí Johna Kerryho s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem, stejně jako následné jednání s Vladimírem Putinem, potvrdily přetrvávající zásadní rozpory velmocí ohledně budoucího uspořádání v Sýrii. I přes diplomatická vzájemná ujišťování o potřebě konsensu či o společném postupu proti Islámskému státu je jasné, že shody dosaženo nebylo. A tak asi to nejpodstatnější na celém jednání je - právě to, že spolu hlavní hráči vůbec jednali.

Volby jsou pro "demokraty" problém?

Pro svět je jistě důležité slyšet alespoň proklamace o tom, že pro řešení syrského konfliktu se "začínají otevírat nové možnosti spolupráce". Není sporu o tom,  že především Rusko a USA mohou jediní pro řešení napohled neřešitelného něco skutečně reálného učinit. Údajně se dokonce chystá i další klíčová schůzka Putin - Obama v New Yorku.

Washington a Moskva se ovšem stále rozcházejí především v představě o další roli syrského prezidenta Bašára Asada. Na "popravě" (nejprve jen politické) legitimního prezidenta Sýrie však Obama a Merkelová (zvaná Evropská unie) a jejich blízkovýchodní spojenci i přes náznaky ústupků v podobě jakéhosi přechodného období stále trvají.

Vladimír Putin nicméně dokola opakuje refrén, který "západní demokraté" příznačně nemohou a nechtějí pochopit: O Asadově osudu by podle něj měli rozhodnout nikoli velmoci, ale sami Syřané v regulérních svobodných volbách - třeba i pod mezinárodní kontrolou. Jak je možné, že právě toto je pro západní "verbální demokraty" nepřijatelné řešení? Velmi jednoduše. Sýrii zatím nedobyli, propagandistickou mašinérii v ní neovládají, takže i podle jejich průzkumů je prakticky jisté, že občané by svobodně vybrali do čela své země - opět Bašára Asada. A co potom s tím? To má snad Washington znovu rozpoutat občanskou válku a (pro velký úspěch) vytvořit další ISIL?