Příkladně proválečnické a protiruské postoje Polska nám hlavní média dlouhodobě dávají za vzor „prozápadní loajality“ a příkladu hodného následování. Je to vcelku pochopitelné. Vláda polských proamerických liberálů, kteří drží všechny důležité posty v zemi od vlády a prezidenta až po parlament, dělá vše, co na očích svého protektora z poza oceánu vidí. Nedávno například vláda premiérky Ewy Kopaczové rozhodla o nákupu a rozmístění amerických raket Patriot na hranicích s Ruskem s tím, že si je sama zaplatí.

Nálada uvniř Trojského koně se mění

Polsko se po jmenování Donalda Tuska "prezidentem" Evropské unie postavilo rovněž do čela proamerických jestřábů bruselské politiky. A právě ostrými protiruskými postoji si dnešní vládnoucí elity v Polsku a Pobaltí získaly obdiv našich "salónních válečníků" z pražské havlistické kavárny. To se však může brzy změnit. Atmosféra v Polsku, které má tradičně historicky komplikované vztahy s Ruskem, na což stratégové chystající zemi jako nástupní prostor nové války a svého trojského koně ve střední Evropě sázejí, se totiž začíná v posledních měsících podstatně měnit.

Nic na tom nezmění ani trapné a zbabělé rozhodnutí vlády nevpustit ruské motorkářě z klubu Nočních vlků na polské území. Vřelé přijetí těch, kteří se přes hranice dostali, ukazuje, že také polská veřejnost už zdaleka nevěří oficiální propagandě. Šéf polských motorkářů Wiktor Węgrzyn, organizátor Katyňské jízdy, tvrdě odsoudil rozhodnutí polského ministerstva zahraničí.

„Rozhodnutí ministerstva zahraničí považuji za hanebné a zbabělé. Zdůvodnění je směšné. Vláda třiceti osmi milionového národa se zalekla třiceti ruských motorkářů a upřela jim právo navštívit hroby jejich dědů. Toto rozhodnutí uráží mě i každého myslícího Poláka,“ uvedl Węgrzyn.

Poláci doma nesedí

Tak jako v celé Evropě i v Polsku prostě přestává „ukrajinská lež“ valící se na obyvatelstvo ze všech stran působit. Poláci si stále ve větší míře začínají uvědomovat, že se stali pouze pěšáky ve válečnické hře o Rusko a že jejich političtí představitelé sázejí na kartu, která nemá s polskými životními zájmy nic společného. To vzhledem ke zhoršující se ekonomické situaci vyváří v zemi stále větší napětí, které přidělává Bruselu i Washingtonu nečekané vrásky. Nejspíš si dobře pamatují, že to byli právě Poláci, kdo se v osmdesátých letech minulého století uměl zorganizovat a aktivně se postavit totalitě. Tím spíš, že je to opět právě odborové hnutí, které stojí i dnes v čele protestů, které se už dva týdny šíří jako nákaza po celém Polsku.