Paní Johnsonová potká paní Smithovou a ptá se jí, jak se má. „A co děti?“ „Moji kluci jsou v pohodě,“ odpovídá dáma. „Nejstarší Jack je vojenský poradce na Ukrajině, Willy je v Iráku, Raul slouží na lodi u Gibraltaru, Johny je v súdánském Darfouru a nejmladší Tod je zrovna v Afghánistánu.“ „A co manžel?“ ptá se paní Johnsonová. „Ten jezdí po Evropě v rámci přednáškového turné, v němž vysvětluje Evropanům, jak nebezpečně rozpínavý je Putinův režim…“
Pokud něco charakterizuje současnou americkou politiku, je to právě do očí bijící snaha za každou cenu „šlapat do pedálů“, bez ohledu na měnící se atmosféru v řadě spojeneckých zemí. Na první pohled vypadá postoj Spojných států jako určitý druh autismu, ale při podrobnějším zkoumání zjistíme, že jde o stále tentýž chorobný plán, jehož hlavním motivem je už poněkud zoufalá a hysterická snaha podmanit si nepoddajné Rusko. Bez tohoto článku řetězu totiž mohou elity planetární totality zvané neutrálně Nový světový pořádek (NWO) na svůj sen o světovládě zase na čas zapomenout. A to válkychtivé washingtonské elity rozhodně nemíní.
Otevřená „bratrská invaze“ na Ukrajinu
A tak zatímco západní média, včetně těch „našich“, šponují protiruskou propagandu do hysterických poloh a všechny mediální artilérie pálí z těžkých zbraní, Rusko, zdá se, nikam nespěchá. To přivádí zvláště některé americké jestřáby na hranu hysterie. Zvnějšku obkličují Rusko pod zástěrkou NATO již dlouho ze všech stran, ale stejně intenzivně pracují na rozkladu země zevnitř.
Častá, až absurdně nepravdivá Breedlovova prohlášení vedla už i německou vládu k tomu, že o minulém víkendu označila řadu jeho válečnických výroků za „nebezpečnou propagandu“ O víkendu poslali Američané další stovky tanků a obrněných vozidel do Pobaltí, kde budou rozmístěny kolem ruských hranic. Vykládání těžkých tanků Abrams a bojových vozidel Bradley mohli prakticky v přímém přenosu sledovat i diváci České televize, která jim nabídla i vysvětlení amerického generála Johna R. O'Connora, který dohlížel na vylodění amerického kontingentu v rižském přístavu. „Ukazujeme jednotnou frontu od severu na jih,“ sdělil generál, jako by již referoval o probíhajících bojích, jež zatím však nezačaly. Do Černého moře vplula minulý týden kanadská raketová fregata Fredericton, americký raketový křižník Vicksburg, německý tanker Spessart a turecká raketová fregata Turgutreis. K těmto lodím se má v těchto dnech připojit i italská raketová fregata Aliseo.
Pochod na Rusko začal
Američané se už ani neskrývají s tím, že jejich další vojska v těchto dnech dorazila i na Ukrajinu. Zatímco celý uplynulý rok přítomnost svých jednotek, které bojovaly po boku ukrajinské armády, a nacistických dobrovolnických praporů v Donbasu, vehementně popírali, dnes již tuto skutečnost veřejně přiznávají. Spojené státy posílají podle diplomatických zdrojů na Ukrajinu 173. výsadkovou brigádu, která je nyní umístěna v Itálii. Americká armáda již překročila i hranice Slovenska. Stalo se tak minulý týden, kdy první kolona amerických vojenských vozidel přejela hranice z Maďarska přes most v Komárně.
Tato snaha o obklíčení a vytvoření tlaku na Rusko přichází v době, kdy se některé evropské země pokoušejí o stabilizaci situace na Ukrajině, protože křehké příměří na východě země se zatím daří (byť s jistými obtížemi) udržovat. V posledních dnech však také přicházejí znepokojivé zprávy o dislokaci dalších mohutných kolon těžkých zbraní těsně za demarkační linií určenou Minskem 2. Zejména v okolí Slavjansku a Kramtorsku je soustřeďováno značné množství techniky ze Západu. Vypadá to, že místo příměří sledujeme spíše přezbrojování kyjevské armády, protože sponzoři pučistů zpoza oceánu se nechtějí se současným „zamrzlým“ stavem za žádnou cenu smířit. Nezapomínejme však, že to, oč ve skutečnosti jde, je Rusko.
Washingtonská „diplomacie“ madam Nulandové
Touha po moskevském Majdanu, jehož „vypuknutí“ bylo proamerickou „opozicí“ naplánováno na 1. března, skončila fiaskem. Spojené státy se na akci měly podílet jak zpravodajsky, tak materiálně. Podle osvědčeného scénáře z Kyjeva byli lidé lákáni k účasti za plat deset dolarů na den – jako skutečný kompars. Ani vražda Borise Němcova v předvečer akce nepřivedla do ulic kýžené statisíce demonstrantů. Navíc rychlé dopadení pravděpodobných pachatelů znemožnilo naplno rozehrát hru o nájemné politické vraždě, za kterou měl stát osobně prezident Putin. To vše vedlo ve Washingtonu v posledním týdnu k velkému znechucení a snaze řešit věci silou.
Některé americké představitele tato série neúspěchů vede k takové frustraci, již s oblibou veřejně demonstruje především náměstkyně ministra zahraničí pro evropské záležitosti a „matka ukrajinského Majdanu“, Viktoria Nulandová. V rozhovoru s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem dočista ztratila nervy – jak se jí ostatně již stalo nejednou (vzpomeňme třeba na její slavné „fuck EU“ na adresu unijních elit).
Tady vládne Dick!
Zpráva publikovaná ruským Ministerstvem zahraničí uvádí, že Kreml byl „naplněn úžasem“ poté, co ministr Sergej Lavrov musel strpět skoro hodinu telefonickou tirádu paní Nulandové, která mimo jiné v nekontrolovaném rozčilení konstatovala, že ve Spojených státech už velí bývalý viceprezident „Dick“ Cheney, nikoliv president Barack Obama.
Podle této zprávy Nulandová sama kontaktovala ministra Lavrova a „silně vyvedená z míry“ požadovala, aby Rusko okamžitě „nařídilo Íránu“, aby propustil a vrátil Spojeným státům čtveřici agentů CIA, kteří byli zatčeni pro řízení teroristických vojsk ISIS v Iráku. Viktoria Nulandová prý též vyhrožovala ministru Lavrovovi, že pokud ruské letecké síly budou nadále paralyzovat americké válečné lodě, americká armáda „odpoví na agresi“.
Poté již přišla ta podivuhodná věta. Když se jí ministr Lavrov zeptal, čím jménem hovoří, Nulandová prý vyhrkla: „Tady teď velí Cheney, nikoli Obama, na to byste si už měli zvyknout!“
NATO se nerozpadne
Zdá se, že „jestřábi“ ve Washingtonu už opravdu ztrácejí nervy a to může být nebezpečné pro celý svět. Výroky paní Nulandové, koordinované se současným velitelem NATO generálem Philipem Breedlovem, známým producentem téměř dětinských lží o ruském zapojení do konfliktu, stále více narušují jednotu s evropskými spojenci.
Právě častá, až absurdně nepravdivá Breedlovova prohlášení vedla už i německou vládu k tomu, že o minulém víkendu označila řadu jeho válečnických výroků za „nebezpečnou propagandu“. Podle některých německých expertů jsou neshody v NATO ohledně amerického postupu na Ukrajině již tak velké, že se začíná mluvit o největším rozkolu od vystoupení Francie z vojenské složky NATO za generála Charlese de Gaulla. Ozývají se hlasy, že se NATO na ukrajinském konfliktu zvolna rozpadá.
To by ale bylo poněkud příliš optimistické. Pravdou bude spíše to, že narůstající rozpory v NATO vyřeší jeho americký „vlastník“ podobnou metodou, jakou doporučoval svého času pro řešení sporů uvnitř své strany Zelených havlista Martin Bursík. Z mailu, který tenkrát omylem zaslal někomu jinému, než své současné manželce Kateřině Jacques, bylo řečeno, jak na to „sametoví soudruzi“ půjdou, zcela jasně: „Silou, Kačenko, silou!“
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: protiproud.cz
