Shodou mnoha okolností jsme prostě dostali šanci, stejně jako ji před námi měli dinosauři. Ty však v dalším evolučním vývoji zastavila příroda – pád planetky - a s tím související zásadní změny klimatu. My se s vysokou pravděpodobností vyhubíme sami dříve, než by se o to postarala sama příroda. Vytváříme si pro to početnou řadu předpokladů.
V první řadě se nepřiměřeně množíme. To by však samo o sobě ještě nebyl tak fatální problém, pokud by tomu odpovídaly vnější podmínky. Člověk jako živočišný druh se však nekontrolovaně množí i tam, kde k tomu podmínky nejsou, nebo je z mnoha důvodů, včetně subjektivních, nedokáže či dokonce ani nechce využívat. Pak čeká s rukou nataženou na vnější pomoc – od jiných, životaschopnějších či šťastnějších člověčích skupin. Pokud jde o jednorázovou pomoc – tomu rozumím. Jako lidé nadaní sociálním cítěním a jistou schopností altruistického jednání bychom se ostatním lidem v nouzi měli snažit pomoci. Ale pokud se z této původně jednorázové pomoci stane systém, to už je na pováženou. Lidé si zvyknou a převážná většina z nich si už ani zásadní změnu nepřeje. Hlavně že čas od času přijedou nákladní auta s moukou či rýží. Při svém čekání se tato populace dále množí, čímž se situace stále více vyhrocuje.
Vítězství národně osvobozeneckých hnutí v Africe přineslo nejen konec koloniální nadvlády evropských států, ale v mnoha těchto zemích také konec demokracie, prosperity a soběstačnosti. Vyhánění pracovitých a odborně zdatných farmářů pocházejících z evropských zemí zkázu jen dokonává.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



