Začneme třeba oblíbeným pojmem „sexuální harašení,“  což je ironický překlad anglického pojmu „sexual harassement,“  tedy sexuální obtěžování, který se k nám šíří ze Spojených států přes západní Evropu. Původním smyslem definování pojmu „sexuální obtěžování“ bylo chránit ženy na pracovištích před nevítanými a nežádoucími  sexuálními návrhy kolegů a zejména nadřízených, kteří mnohdy zneužívali svého nadřízeného postavení k obtěžování žen v podřízeném postavení. Proti tomu by se nedalo nic namítat, kdyby se tento fenomén nerozrostl do té míry, že se jako sexuální obtěžování chápe i pouhá galantnost muže vůči ženě – přidržení dveří, pomoc do kabátu apod. a že i kvůli těmto dříve samozřejmým projevům gentlemanství může mít dotyčný muž problémy.  Flirtování a navazování vztahů na pracovištích se zakazuje a dotyčný může opět mít, v případě, že se takové jednání provalí, značné problémy.

Další oblastí, v níž politická korektnost mohutně úřaduje, je oblast mezirasových a mezikulturních vztahů. Dříve běžné označení „černoch“ prodělalo v USA vývoj přes označení „barevný“ až k dnešnímu politicky korektnímu názvu „Afroameričan.“  U nás je to podobné a z cikánů se stali Romové.

Ale nezůstalo jen u názvů. Ačkoliv černoši v USA a Romové v České republice mají  disproporčně vysoký podíl na kriminalitě, politicky korektní média se úzkostlivě snaží tento fakt zastírat a místo toho hovoří o „nepřizpůsobivých“ apod. Jakýkoliv zločin příslušníka bíle majority vůči příslušníku menšiny se donekonečna rozebírá, omílá a uvádí se jako příklad rasistického smýšlení této majority, zatímco útoky příslušníku menšin na příslušníky většiny se bagatelizují se zřejmou snahou zamést je pod koberec, jen aby se o nich příliš nemluvilo. O případném rasovém podtextu se v takových případech nehovoří vůbec.

Ale nejde jen o zločinnost. Jakákoliv kritika nepřizpůsobivého chování Romů se automaticky vykládá jak rasismus, ačkoliv kritizujícímu nevadí Romové kvůli rase, nýbrž proto, jak se chovají a co dělají. Podobně kritika politiky Izraele je interpretována jako antisemitismus, ačkoliv se o žádný antisemitismus nejedná.

Naopak vlastenectví bývá automaticky asociováno s nacismem a fašismem. V současné politicky korektní atmosféře má  tedy již samotný pojem „vlastenectví“ negativní a pejorativní nádech, ačkoliv ještě před dvaceti, třiceti nebo více lety se jednalo o jednu z nejvýše oceňovaných lidských kvalit.