Když se ohlédnu za rokem, který uplynul od minulého setkání v Karpaczi, vidím tři hlavní změny:

1. Evropskou unií vyvolaný Zelený úděl, který je opravdu víc údělem než „dealem“ (tedy „handlem“), začal být intenzivně pociťován miliony Evropanů. Jeho důsledky se projevily v totálním rozvratu evropského trhu s energiemi a v minulosti neznámém poškození našich ekonomik, životní úrovně a sociálních systémů;

2. V loňském září jsme neočekávali tragickou a zničující ruskou agresí způsobenou ukrajinskou válku. Dnes vidíme, že tato poněkud zvláštní válka bude dlouhá a zasáhne všechny sféry našich životů. Věnují se jí jiné panely tohoto fóra, nebudu to tedy rozvíjet. Ukrajinci si ji nezasloužili a musím dodat – v Polsku poněkud politicky nekorektně – že si ji nezasloužili ani obyčejní Rusové. Nezasloužili si ji ale ani země v sousedství, jako Polsko a Česká republika. Málokdo ví, že Česká republika a Polsko jsou první dvě země v celosvětovém žebříčku v počtu ukrajinských uprchlíků na hlavu;

3. Vlády a centrální banky v západní Evropě a Americe v poslední více než dekádě intenzivně „investovaly“ do vzniku inflace, až se jim nakonec podařilo inflaci vyrobit. Poslední data ukazují míru inflace v České republice ve výši 17,5 %. Je to nejvyšší míra inflace, jakou jakýkoli žijící člověk v naší zemi pocítil na vlastní kůži. Jako vždy je inflace velký ničitel a velký redistributor. Ani tentokráte to nebude jiné. Důsledky této inflace pozmění naši budoucnost.