Říci něco nového dnes už skoro možné není. Navíc skoro nikdo neposlouchá. Když vezmu do ruky glosy svých kolegů z IVK za poslední týden nebo dva, prakticky vše podstatné, co jsme říci chtěli, je v nich řečeno.

Sebedestrukční tendence dnešního světa zásadně odmítáme, ale nejsme přívrženci konspirativních teorií. Tím pro některé nejsme dostatečně zajímaví. Měli bychom vydávat – stejně jako oni – silácké výroky, ostrá či hrubá slova, vždy ad hominem neboli osobním útokem na toho či onoho politika? To náš způsob myšlení a jednání není.

Vadí nám, že jsou touto cestou a těmito metodami opomíjeny jakékoli trendy či tendence ve společnosti, o které vždy – bez výjimky – jde. Nezabývat se těmito trendy či tendencemi je vlastně – možná nevědomky – pomáháním současným vládnoucím vrstvám. Tím se, jak výstižně píše Petr Hampl, „zafixovávají mocenské poměry“ a zabraňuje se tím jakémukoli možnému „vzestupu opozice“. Citujme sociologa Hampla z jeho nedávné knížky Střízlivění: „konspirátoři vytváří uzavřené kruhy stoupenců“ a ti „se cítí dobře, protože jsou obklopeni lidmi, kteří sdílí jejich vidění světa“. Když to řekneme některým radikálním kritikům dnešní Fialovy vlády a jeho vládnutí, nebudou to slyšet rádi. Nebudou to rádi slyšet „ani opoziční politici, kteří na tom mohou dobře balancovat a trvale udržovat pár mandátů (bez možnosti cokoli prosadit).“