Václav Klaus, Jiří Weigl: Polemika se Salónem Práva - Reálpolitika po česku

22.12.2018 17:40 | Zprávy

Salon Práva publikoval na začátku prosince článek ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Ondřeje Ditrycha s – na první pohled slibným –názvem „O zahraniční (real)politice“. Mnozí jsme se zaradovali. Zmínit při debatě o české zahraniční politice již v názvu článku slovo „realpolitika“ je neobvyklé.

Václav Klaus, Jiří Weigl: Polemika se Salónem Práva - Reálpolitika po česku
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus

V éře politické korektnosti (tedy institucionalizované falše), eurofilie a pokryteckého přemílání všech možných (i nemožných) lidských práv a hodnot to vypadá novátorsky a odvážně. Čtenář očekává, že se konečně našel někdo, kdo chce diskutovat o reálném světě a kdo se nebojí mluvit o českých národních zájmech a o reálných hrozbách, před kterými dnes český stát stojí. Hned na počátku je třeba říci, že nic takového v článku bohužel není.

Autor se prozrazuje hned v úvodu, když čtenářům sděluje, že pokládá boj o uznání a zabezpečení naší státnosti, který vyplnil celé první století existence naší republiky, členstvím České republiky v EU a NATO za trvale vyřešený.  V tom s ním nelze souhlasit. Opravdu si tak silně idealizuje Evropskou unii a NATO? Žije v realitě? Sice slovně odmítá „utopické snění“ a žádá „střízlivost“, ale jinak žije ve svém zcela vymyšleném, extrémně levicovém světě. Opravdu si myslí, že EU absolutní „dobro jest“ a že nás ohrožují „nacionalističtí šosáci“, kteří „otevírají prostor pro autoritářství“? Jsou „nacionalistické šosáctví“ a „autoritářství“ hlavními nebezpečími dneška? Většími nebezpečími než nedemokratická EU, většími než arogance Junkerů, Verhofstadtů a Macronů, většími než fiktivnost demokratičnosti Evropského parlamentu?

Podle autora je reálpolitika „přitakání realitě namísto utopického snění a planého moralizování“ a je „protiváhou proti zpupné pýše, která chce měnit svět, aby následně přišel nevyhnutelný pád.“ Co je to v jeho chápání přitakávání realitě? Je to smiřování se s realitou nebo je to snaha realitu měnit?

Právě v tom je jádro věci. Reálpolitika v Ditrychově pojetí znamená poslušné přijímání všech soudobých globalistických, environmentalistických a sociálně-inženýrských koncepcí, kterými západní pokrokářství zaplevelilo mezinárodní vztahy a které jsou prostřednictvím mezinárodních organizací a aktivistického neziskového sektoru stále agresivněji vnucovány národům všech kontinentů. Tuto pokrokářskou globální hrozbu vidí ředitel Ústavu mezinárodních vztahů jako „realitu“, s níž se vyplatí být konformní. To je velmi svérázné pojetí reálpolitiky. V ní nehrají žádnou roli autentické české národní zájmy. Pro něho asi hrát nemusí, protože boj o naší státnost byl vstupem do EU a NATO definitivně vyhrán.

Pozoruhodné je i to, že naším zájmem nemáme být my, náš stát, naše republika, ale „svět jako takový“ a „možná i onen blízký vesmír, kam lidstvo začne v krátké době pronikat“. To je opravdu myšleno vážně? A realisticky? To už je velká extenze pojmu národní zájem.

Hovoříme-li o české zahraniční politice a české státnosti vážně, měli bychom se shodnout na tom, že minimálním národním zájmem je zachování českého státu a českého národa a jejich pokračování. To se Ondřej Ditrych neodváží vyslovit. 

Chceme-li o tom diskutovat vážně, potom musíme přiznat, že naše národní zájmy jsou ohroženy snahami progresivistů co nejvíce národní státy oslabit a trvalou centralizací a unifikací v rámci EU urychleně vytvořit evropský superstát a nového evropského člověka. To je ideologie, která ovládla myšlení evropských elit (i pánů Ditrychů). Proto mají malé pochopení pro existenci malých národů a jejich státních celků. Vytvoření evropského superstátu má umožnit i masová migrace, která hraje v plánech globalistů na přeměnu světa klíčovou roli. Tamtéž míří i utopické ideologie útočící na tradiční lidskou společnost a lidskou svobodu vůbec – radikální feminismus, genderové teorie atd. Roli nového pseudoracionalistického náboženství hraje i tzv. boj proti změnám klimatu, v jehož jménu má být lidská svoboda obětována diktátu samozvané menšiny „osvícených“ obránců planety.

Všechny tyto excesy extrémních pokrokářských ideologií se do reálpolitiky Ondřeje Ditrycha vejdou. Konformita se zájmy jiných – bez ohledu na vážnou analýzu a diskusi zájmů vlastních – je pouhým pokračováním smutných kapitol naší zahraniční politiky z neblahých dob nedávno minulých.  Zdá se, že skutečná reálpolitika nosnou koncepcí české zahraniční politiky ještě dlouho nebude.

Václav Klaus, Jiří Weigl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

JUDr. Pavel Staněk, MBA byl položen dotaz

Nepřijde vám ten váš návrh na výpověď bez důvodu úplně asociální?

Neměli byste spíš navrhovat věci, které by lidem pomohli a co se týká práce třeba řešit rostoucí nezaměstnanost nebo mzdy, které jsou u nás v porovnání s dalšími státy dost podprůměrné? Já mám čím dál víc dojem, že vy tu nejste vůbec od toho, abyste lidem pomáhali, spíš naopak. Nebo máte dojem, že s...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: O dluhu neuneseného podnikatele

9:24 Zdeněk Jemelík: O dluhu neuneseného podnikatele

Leden r. 2025 je na Parlamentních listech mimořádně bohatý na texty, týkající se případu neuneseného…