Minulý týden proběhl v Praze křest nového cédéčka Daniela Landy, tohoto politicky nekorektního rockera, ve kterém je i – už jistou dobu, vlastně od covidu – známá písnička Blanický manifest. Je mi sympatická. Jako prezident republiky jsem v noci z 30. dubna na 1. května 2004 také vyšel na vrchol bájné hory Blaník, abych tím symbolicky vyjádřil svůj názor na právě v tuto chvíli probíhající vstup České republiky do Evropské unie. Tehdy si od toho lidé stále ještě mnoho slibovali, středeční média uveřejnila výsledky posledního průzkumu veřejného mínění, ve kterém je uvedeno, že je s členstvím v EU spokojeno 44 % našich občanů. To se mi stále ještě zdá moc.

V Landově písni se opakuje refrén „mlčení je souhlas“. Když jsem si to v neděli pozorně poslouchal, uvědomil jsem si, že je tento Landův výrok vysoce aktuální. S tím, co se děje v naší zemi kolem údajně ozdravného balíčku, co se děje kolem nečekaného podepsání vojenské smlouvy s USA (smlouvy, která existuje už řadu desetiletí, ale žádná česká vláda ji až do vlády Fialovy necítila potřebu podepisovat), co se děje kolem neuvěřitelného a nevysvětlitelného zničení přehrady Nová Kachovka na Ukrajině (se všemi otazníky nad tím, kdo by ze zničení této přehrady mohl mít jakýkoli prospěch či výhodu), co všechno o vývoji naší ekonomiky a naší životní úrovně vypovídá informace, že maloobchodní obrat v dubnu poklesl o 7,7 % s tím, že je to již dvanáctý měsíční pokles za sebou atd. atd.