Dnes jsme nekonečně dále a všichni, resp. ti, kteří vědět chtějí, o tom mají informací daleko více. Jak o těch pozitivních, tak o těch negativních stránkách. Včerejší e15 publikovala článek s nadpisem „Čínské domácnosti se propadly do dluhů. Neplatiči nesmějí do rychlovlaků a lepších hotelů“. Je to určitě jedině díky digitalizaci. V jeden a půl miliardové Číně by jinak nebylo možné, aby se spojila informace o dluhu člověka (či rodiny) s informací o nákupu jízdenky do vlaku. V Číně je 150x více obyvatel než v České republice a i u nás by to bylo docela obtížné.

Když jsem se při svých prezidentských státních návštěvách dostal i do malinkého Estonska (které má naopak 10x méně obyvatel než Česká republika, čili 1500x méně než Čína) a oni mi pyšně ukazovali pokrok v digitalizaci Estonska, snažil jsem se s nimi diskutovat i o oné odvrácené stránce digitalizace. Technokratické vidění tamních politiků, které mne naprosto šokovalo, to však neumožňovalo. Dávali mi najevo, že jsou předvojem lidstva. Jenom já to prý nechápu.

Tento týden vyšel ve švýcarském týdeníku Die Weltwoche velmi kvalitní článek dvojice autorů Ch. R. Ulbrich a Bruno S. Frey s otázkou v nadpisu „Přežije demokracie digitalizaci?“. Velmi mne to zaujalo. Prof. Frey je po celém světě známý švýcarský ekonom, můj ročník, jehož články jsem v tehdy obtížně dostupném časopise Kyklos u nás četl už v 70. letech. Dr. Ulbrich je šéfem výzkumu digitalizace státu a veřejné správy na universitě v Basileji. Publikovaný článek je úryvkem z jejich v letošním dubnu vydané knihy „Zautomatizovaná demokracie aneb přerozdělení moci a vlivu v digitálním státě“.