Rektor VŠE Dvořák, který byl ještě v únoru na mé přednášce o inflaci (a seděl o řadu za děkanem Ševčíkem), svolal Akademický senát školy, jejímž jsem profesorem, a nechal si schválit, že děkan Ševčík pochybil. Ano, pochybil. Pochybil hlavně tím, že strašlivě podcenil atmosféru na VŠE i celkové klima v české společnosti. Byl vždy svůj, hlasitý a akční, nebyl typem akademického suchara. Měl své názory a ty dával zřetelně najevo. Své názory vyjadřoval až příliš bezstarostně. Myslel, že se to smí. I když se práci děkana na fakultě, na které učí už řadu desetiletí, věnoval intenzivně (a fakulta mu vděčí za mnohé), pochybil tím, že neuměl vyvážit roli děkana a své občanské postoje – ty by mu prošly, kdyby nebyl děkanem. Mračil jsem se za to na něho. Člověka jeho typu jako děkana potřebujeme. I díky němu byla tato fakulta jiná než ostatní.

Dojde-li k jeho odvolání, rozhodnutí rektora bude kaňkou na našem školství a na našem akademickém světě. Bude precedentem. Stane se varováním, aby si všichni dali pozor. Bude oprávněně přirovnáváno k praktikám komunismu.

My, kteří vidíme širší souvislosti, budeme říkat, že byl odvolán nejvíce protržní, nejvíce nebruselský, nejvíce nezelený (neříkám nejvíce scientistní) děkan všech ekonomických fakult v ČR. Ať si to pan rektor přeje nebo ne, bude to hodnoceno i touto optikou. Bude mu připomínáno, že byl odvolán děkan, který jako jediný dodnes nechal vyučovat hlavní tvůrce naší transformace 90. let Klause, Dybu, Třísku (a dokud žil i Ježka). Právě v tomto smyslu se jeho rozhodnutí stane symbolem režimové změny, ke které u nás v současnosti dochází. Nebo už došlo.