Nakonec jsme tento nápad opustili, a to ze dvou hlavních důvodů. Marx už nikoho z nás moc nezajímá a navíc kolem sebe nemáme nikoho, kdo se dnes Marxem – byť i třeba ze zcela odlišných ideových pohledů – zabývá. Nikdo už v naší zemi v dnešní době o Marxovi nepíše ani kritické, ani obdivné knihy.

Několik hodin před odhalením stále ještě zahalená socha

Jedna věc však změnila můj postoj. Město Trevír, kde se v roce 1818 Marx narodil, dostalo z Číny darem velikou, pět a půl metru vysokou Marxovu sochu (nevěděl jsem, že do Trieru, česky Trevíru, ročně proudí statisíce Číňanů). Město dar – přes spory na radnici – přijalo a rozhodlo se sochu v den výročí Marxova narození instalovat (resp. odhalit, zbavit „ochranného“ zabalení). Ani to by mou pozornost a zájem nevzbudilo.

Marxův rodný dům

Zhruba před dvěma měsíci obletěla Evropu nečekaná zpráva, že při této příležitosti přednese v Trevíru slavnostní projev nejvyšší funkcionář Evropské unie Jean-Claude Juncker. To mnozí z nás musí chápat jako formální uznání Marxe, jako ostentativní přehlédnutí všech negativních, s ním spojených věcí a jako propojení Marxe s myšlenkou Evropské unie. Marx se ostatně velmi pohrdlivě vyjadřoval o evropských národních státech (moc nehezky mluvil i o naší zemi, radši to ani nebudu opakovat) a předvídal – v jím navrhovaném ideálním světě – jejich konec. Juncker se možná považuje za uskutečňovatele této myšlenky. Jinak si to vysvětlit neumím.